"Dal jsem si jen dvě piva, ale neboj jsem v pohodě. Vážně, věř mi. Navíc, je to jen kousek. Čtyři kilometry. Na silnici je klid, kdo by tady co dělal v tuhle ranní hodinu? Myslíš, že mě rozhodí dvě piva?"
Takhle nějak mohla znít slova osmnáctiletého mladíka, která slyšeli další tři spolujezdci. Končila vesnická zábava a pěšky se prostě domů nechce, vyhazovat peníze za taxík také ne.. tak proč se nesvézt. Trošku hryže skutečnost, že kamarád pil, ale tvrdí, že je v pohodě. Měl "jen" dvě piva, to vážně není moc. A navíc jsou to jen čtyři kiláky. Všichni se nasoukali do stařičké Škodovky a duchem už byl každý ve své posteli. Jenže právě ony dva půllitry piva a "pouhé" čtyři kilometry byly osudné. Z auta jeden z nich už nevystoupil a další skončil s vážným poraněním. Pro mě (pochopitelně nejen pro mě) skončila první láska a nádherná zamilovanost a začalo dlouhé trápení a bolest, která mi sevře srdíčko i po tolika letech. Téměř čtrnáct let už zbývají jen vzpomínky.
Když dnes zaslechnu, jak chce někdo po dvou skleničkách vína řídit auto (byť je to jen kousek), přivádí mě k zuřivosti. Byla jsem u kamaráda na skleničce. Tedy abych byla přesná, já vypila dvě a on tři. Faktem je, že tady v Británii můžete řídit i s 0,8 promile v krvi, ale.. Vůbec mě nenapadlo, že bych se dostala domů jiným způsobem, než taxíkem. "Já tě hodím domů. Neblázni, je to jen pár ulic", znělo z úst mého nezodpovědného kamaráda. "Že je to jen pár ulic je dalším důvodem vzít si taxíka", odpovídala jsem už naštvaně. V taxíku jsem seděla jako zařezaná, do očí se mi hnaly slzy, unášená do světa vzpomínek. Měla jsem čas přemýšlet o tom, proč jsou lidé tak nezodpovědní.
Pochopitelně si po pár skleničkách myslí, že je vše v pořádku, reakce přesně takové jaké by měly být. Jenže opak je pravdou. Alkohol vyvolává únavu, zpomalují se reakce. Snižuje se pozornost a vnímání okolí. Zvyšuje pocit sebevědomí, které obvykle vede ke zběsilým a rychlým jízdám, někdy až k agresivnímu chování ze strany řidiče. A právě tahle zběsilá a rychlá jízda se může stát jízdou poslední.
Druhý den jsem mu vyčítavě domlouvala, ať už nad tím nikdy nepřemýšlí. Jednou to totiž může být opravdu naposledy. Riskovat svůj či něčí život pro dvě skleničky vína nestojí za to! Z auta už nemusí vystoupit..
