Nezvaný pan Alzheimer
V tónu hlasu jsem stále slyšela zbytky její učitelské povahy. "Ale já se k vám přece nepřišla najíst, chci si s tebou popovídat," snažila jsem se odporovat. Vytáhla na stůl papírek s jednotlivými body, co všechno se mě má zeptat a co všechno mi má nabídnout. Zaškrtla kávu, minerálku, oběd, salát a připomněla si, že má poděkovat za přání, ukázat fotky.. Vzpomněla jsem si, jak jsem se těm "úkolovým papírkům" jako malá holka smála. Přišlo mi zbytečné a zvláštní, psát si na papír věci a úkoly, které přece člověk nemůže zapomenout. A vidíte, uběhlo pár let a už si taky občas píši připomínky na papír. Nemyslím tím jen nákupní seznam.
"Jsi hubená jak lunt," sjede mě kritickým okem. "Co blázníš?" "Já?, to ty jsi zhubla, vždyť jsi jako párátko!" Plaše jsem se rozhlédla pečlivě uklizeným bytem, kterému už téměř devět let panuje nemoc Alzheimer. Stůl a kuchyňská linka zela prázdnotou. "To víš, všechno musíme odklidit z dosahu." Tiše jsem se zeptala, jak to zvládá. Vlídným hlasem, který mám tak ráda řekla: "Nemusíš šeptat, spí. Můžeme si v klidu dát kafe, měl by spát až do tří," řekla stejným způsobem jako to říkají maminky, když dají dítě spát. Následovala jsem její energické kroky do obývacího pokoje. Celému bytu panovalo zvláštní ticho. Zíralo na mě ze všech koutů.
Tak přesně tady jsem se před několika lety zbytečně zdokonalovala v matematice. Snažil se o to pán, který teď ve vedlejším pokojíku spal a nevěděl, kde a kdo jsme. Ještě před devíti lety pan inženýr, starostlivý a obětavý otec. Dnes už zná jen cestu na záchod a i to někdy zcela zbytečně. Když jsem před ním stála, nevěděl kdo jsem. Nepozná vlastní dcery, vnuky a manželku vnímá jako někoho, kdo je s ním neustále. Těžko posoudit, jestli si vzpomíná, jaké krásné a naplněné manželství měli. Měli štěstí, že to byla jejich vzájemná první studentská láska, kterou stvrdili sňatkem.
Dokáže zabloudit ve vlastním bytě, sám z něho chce odcházet, společně chodí na několikaminutové procházky ulicí, kterou nepoznává i přesto, že v ní žije několik desítek let. Nepamatuje si jména, dny, měsíce či roky. Na počátku to byla zapomnětlivost. Ta, co lidé omlouvají vysokým věkem. Ta, která je dětem k smíchu, že babička nebo dědeček nemůžou najít věci, zapomínají co chtěli říct. Věci dával na nesprávná místa, vybavoval si situace, které se staly před x lety. Co však obědval ten den, nevěděl. Roky neúprosně běžely a nemoc si postupně vzala všechno. Inteligenci, lidskou důstojnost, schopnost uvažování, psaní a čtení, logiku, soběstačnost, paměť a vzpomínky.. stal se naprosto závislým na péči okolí.
Nemoc, která se neúprosně a bez ohlášení vplížila do jejich životů. Nemoc, která bere život nejen jemu, ale v podstatě celé rodině. Ukradla totiž "normální", aktivní život milovaného člověka. Dívám se do smutných a unavených očí člověka, který mě celý život podporuje v reálných i nereálných snech. Obdivuji a snažím se porozumět tomu, kde tahle drobná osoba bere sílu na náročnou péči o nemocného člověka. Věřím, že čerpá ze zásob trpělivosti a lásky..
S láskou věnováno L.
Jana Delgado
Vezmeš si mě?
Co si budeme ženy namlouvat, která z nás ve skrytu duše nedoufá v onu kouzelnou větu a krásný šperk k tomu? Moje představy o zásnubách byly zmačkané jen do té podoby, že půjdeme na večeři při svíčkách, které většinou hned sfoukávám a číšník je opětovně zapaluje. A snad ve skleničce šampaňského bude plavat kroužek zlata.
Jana Delgado
Linecká slepovaná láska
V životě jsou chvíle, které trvají věčnost. Čekání, které ubíjí, vysilující strach a úzkost z budoucnosti Karolíně svazuje nohy. Srdce buší jako o závod a myšlenky nedovolí utíkat se k těm obyčejným věcem.
Jana Delgado
Vzpomínky v krabici
Kdysi jsem se malinko jízlivě usmívala nad některými fotkami z dovolených. Dnes už je chápu.
Jana Delgado
Bloody Sunday
Neděle. S kolegy ji nazýváme "Bloody Sunday". Tradičně narváno. Zkouším projít areálem plným křičících dětí, sebevědomých fanoušků fotbalu (kde obvykle platí pravidlo čím větší skupina, tím drzejší vystupování), milenců, unavených řidičů...
Jana Delgado
Láska je když..
se vezmete před Bohem, slíbíte si věrnost v časech dobrých i zlých .. Láska je, když se před Bohem nevezmete, a přesto jste si věrní v časech dobrých i zlých
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3396x
Seznam rubrik
- Cestování
- Osobní
- Příběhy
- Sport v úvozovkách
- K zamyšlení
- Bubliny vzpomínek
- Tajemný zákazník
- Knihy a filmy
- Velmi osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
- ten, co pořád lítá
- Andrea Bartošová
- Terka, blonďatý anděl Afriky
- ten, co mi kouzlí úsměv na tváři
- Pavlína O'Toole
- tak trošku jiná Itálie
- básnířka s korálky nad kotníky
- František Kostlán
- Klára Mandausová