Líné závistivé kočky v Paroubkově sociálním státu

Jak napadne sníh a udeří mrazy, sypeme ptáčkům na terase před domem do krmítka slunečnici a sledujeme pak hustý ptačí letový provoz okolo domu.

Vypadá to pak u nás jak na miniaturním New Yorském Kennedyho letišti: V hustém sledu přilétají a odlétají sýkorky koňadry, úhelníčci, babky, modřinky, parukářky, ale i zvonci, brhlící, dlaskové, drozdi, kosi a kosice a někdy dokonce i sojky.

Všimli jste si, že každý pták má svůj styl, jak ukořistit z krmítka své semínko slunečnice?

Sýkorky přifrčí v rychlém sledu jedna za druhou jak malé stíhačky, každá v řadě nabere rychle jedno semínko a frnk, v příštím okamžiku mizí malí ptáčci jak letka stíhačů i se svou malou kořistí v koruně stromu. Někdy dojde ke kolizi, dvě sýkorky se nad krmítkem málem srazí, tak tak že se v divokém letu navzájem vyhnou, hlasitě si vynadají a zmizí ve stromech s prázdnou.

Zato pan kos nebo paní kosice, ti mají svůj vlastní požitkářský styl.  Velký frajer černý kos (nebo jeho matrona šedá paní kosice) si slunečnicové krmítko obsadí jen pro sebe. Rochní se v něm, čepýří se v moři semínek a marně zobákem odhání ostatní malé hbité sýkorky. Bonvián kos si užívá své slunečnicové hojnosti opravdu labužnicky, celý se v moři slunečnice natřásá, v semínkách si koupe křídla a dělá tak největší bordel na terase.

Někdy se dokonce objeví těžká a mohutná sojka, většinou najednou dvě nebo tři, to je fakt sranda. Nejprve se prohnou větve blízké magnolie pod tou tíhou, když na ni sojky ztěžka dosednou a obhlížejí si situaci na terase. Ostatní ptáčci nelení a houfně mizí. Vypadá to, jako když se mezi malými letadélky objeví nepřátelský stíhací bombardér. Když sojka objeví pověšenou slaninu, utrhne si ji většinou celou i s provazem a šťastná zmizí v lese, její kolegyně v těsném sledu za ní, aby jí aspoň kousek kořisti uzmuly.

Jednou se na terasu přiletělo nakrmit i káně. Jako dravec ignorovalo slunečnici a vybralo si jednoho ptáčka v houfu malých strávníků poskakujících vesele okolo krmítka. To byl opravdu rychlý akční moment - mihl se jen velký černý stín padající střemhlav odkudsi z nebe dolů, zatmělo se, následovalo zamávání mohutných křídel, jak obrovské káně brzdilo nad zemí, a šup - hned nato zmizelo i s ptáčkem a bylo po divadle.

Deset minut bylo na terase jak vymeteno. Ptáčci jenom vyjeveně a zděšeně koukali z větví okolních stromů, co se to s jejich kolegou stalo. Ale hlad byl silnější, takže ptačí letový provoz nad krmítkem byl velmi záhy naplno obnoven.

U nás na terase má káně toto sekundární stravování mezi strávníky povoleno, ale číhající kočku od sousedů, tu jsme vyhnali. Dostala polínkem od krbu po hlavě a od té doby se na terase neukázala. Protože zima je fakt zlá a myši nikde, necháváme jí u rohu domu vedle popelnice kousky masa, taky zbytky jídla a sem tam i granule po našem psovi. Podle stop okolo domu se zdá, že se po incidentu s polínkem na terase neurazila a nabízenou stravou nepohrdla.

Samozřejmě až skončí mrazy a až sleze sníh, přestaneme ptáčkům sypat a kočku přikrmovat. Ptačí drobotina bude na terase ještě nějakou dobu nadávat, co že se to děje, co že je to za pořádek, kde je naše slunečnice, co tu byla. Ale nakonec pochopí, že přišlo jaro a že nezbude nic jiného, než aby šli zase do své ptačí tvrdé práce a postarali se o svou obživu tak, jak to umí jenom oni.

Vlastně to vám řekne každý sedlák, že sypat ptáčkům přes rok anebo krmit kočku v domě, když v něm a v jeho okolí může lovit myši, že to je zbytečné a drahé plýtvání. A nejenom to, každý prostý venkovan vám řekne, že je to nesprávné a škodlivé, jak pro dům, tak pro zahradu, ale i pro samotnou kočku a pro ptáčky.

Chcete mít v domě zdegenerovanou tlustou kočku, která se chudák neumí o sebe postarat? Krmte ji celý rok ať se má jako prase v žitě a totéž platí i o ptáčcích. Budete pak mít doma tlustou línou kočku a přežrané stěží létající ptáčky, ale na larvy a škůdce v zahradě pak používejte jenom chemii a dům, ten si prošpikujte pastičkami na myši....

A když se tak dívám na tu ptačí drobotinu, jak se v kruté zimě roztomile na terase krmí a hašteří, následuje povzdech:

Kéž by tento jednoduchý poznatek lidí se zdravým selským rozumem platil i v politice! Kéž by ve státě dostávali pomoc v plné míře jenom opravdu potřební a jenom tehdy, když to skutečně potřebují! Kéž by se lidi neučili zdegenerovaně natahovat ruku pro milostivé dary od politiků shůry a nebrali je už jako samozřejmost. Kdyby tak normální zdraví jedinci tak říkajíc se zdravýma rukama anebo chytrou hlavou považovali za prioritní osobní filosofii a předsevzetí „umím se postarat sám o sebe za (takřka) každých okolností a žádné dary od nikoho nepotřebuji, a hlavně - jsem na to taky náležitě hrdý"!

To by ale ze selsky prosté a jednoduché věci, jako je nesmysl krmit ptáčky a kočky v létě, nesměla svým pojetím podbízivého sociálního státu naše slavná sociální demokracie v čele s Paroubkem dělat výnosný politický volební obchod:

„Vážení, volte právě nás a slibujeme - budeme vám, milí naši voliči, přisypávat zrní a přikrmovat vás zdarma po celý rok!"

Nejenom, že se jedná o drahé a zbytečné plýtvání (pak se v nouzi na opravdu potřebné nedostane, což je obludné), ale mnohem horší je to, že se takovýto způsob života Paroubkem a ČSSD nabízí jako samozřejmost a poté to tak i voliči chápou.

Všimli jste si, jak se najednou volební programy začínají předhánět, kdo bude voličům sypat víc zrní do krmítka, protože to jediné se od politiků ve volbách očekává? K volebním urnám se přichází s logikou: „Tebe nechceme, sypeš málo nebo dokonce jsi nám to skvělé sypání od minule hnusně zarazil!"

A co je nejhorší, pak jde ve společnosti každá hrdost ve smyslu „umím se o sebe postarat a jsem na to hrdý" stranou a ztrácí svou hodnotu. Stejně tak hrdost na výsledky své práce a víra ve své schopnosti se stávají mezi lidmi hloupými a naivními žvásty. Modlou se stává plné státní krmítko.

A bohužel logika zdegenerovaných koček pokračuje dál: Úspěch druhých se musí samozřejmě nazvat sprostým slovem nebo zlodějnou. Zdravé sebevědomí úspěšných se považuje za pýchu a nadřazování se nad „prostý a obyčejný lid". Když se o někom mluví, co dokázal a co vybudoval, tak to je chápáno jako vychloubání se zbohatlíka, který si vše stejně jen a pouze nakradl. A dá-li někdo z úspěšných velký dar na charitu, odbude se tento čin slovy: „A co má být, přece má z čeho dávat!"

A tak druhá fáze této filosofie pokračuje opravdu hnusným způsobem: Je třeba vyštípat, hanět a pomlouvat ty, kteří tuto filosofii plných krmítek odmítají přijmout a smrdí tak přikrmovaným kočkám úspěchem. A paradoxně nakonec kočka zvyklá na přikrmování vnitřně závidí samostatné kočce hlavně to, že umí dobře a s elegancí lovit myši a že přikrmování nepotřebuje (ale vlastně stejně si ty ulovené myši kočka někde nakradla, známe to, jak to chodí!).

Pro sociální demokracii je politicky výhodné, aby ve společnosti převládala filosofie sice zdravých, ale neschopných rozmazlených a přikrmených koček, které umějí hlavně se přivalit k nabízené misce a které ovládají v jednom kuse od srdce jenom závidět, nenávidět a stále na vše nadávat. Tito voliči budou ČSSD vždy dávat své hlasy a tak česká sociální demokracie v čele s Paroubkem tento duch závislosti na krmítku a zapšklosti ve společnosti cíleně podporuje.

Jen tak mimochodem, taky sypete ptáčkům pravicí? Tedy v zimě, když je sníh a mráz, tak ano a hodně, ale v létě nikoliv?