Vývoj dvaceti let od pádu reálného socialismu zřetelně ukazuje, že existují dva zaručené způsoby, jak cíleně likvidovat svobodný svět postavený na svobodě volby a svobodě výběru.
Prvním způsob spočívá v lákadle tzv. „pseudo-sociálních jistot" s nádavkem všemožných dotací a ochran pro výrobce, jak to má v programu levice. Ochrana dodavatele totiž znamená vždy snížení nebo dokonce likvidaci svobodné volby odběratele.
Například díky současnému zákoníku práce se věta „máte padáka!" u nás stává prakticky nepoužitelnou. O tom, jak je tento stav scestný a nelogický, ukazuje jedna úsměvná historka, kterou jsem osobně zažil: Jeden můj známý, jinak volič ČSSD a dost urputný zastánce „nezadatelného práva na práci", řval politý červeným vínem přes celou restauraci na nešikovnou servírku, že se osobně postará, aby na hodinu letěla z práce. Ejhle, v daný moment a pro danou osobu bylo jinak nedotknutelné „právo na práci" najednou na úrovni nula.
Volič levice paradoxně vyžaduje svou osobní svobodu výběru na trhu, a tím vyžaduje vysokou kvalitu, ale současně protimluvně chrání před působením konkurence toho, kdo ji má poskytovat.
Podle levice podnik nesmí zkrachovat, protože pracovní místa musí zůstat zachována. Při té příležitosti se mi vybavuje televizní šot vysílaný těsně po zavedení eura na Slovensku. Jeden majitel zavírající směnárny si povzdychl ve smyslu „no co se dá dělat, budeme si muset najít jinou práci". Samozřejmě nevolal po státní dotaci, protože každému je jasné, že po zavedení eura nebude o slovenské koruny zájem, to dá přece rozum. Zajímavé je, že tutéž logiku neuplatní zastánce levice u jiného podniku dodávajícího zboží na trh. Státní úředník sice poskytuje dotaci, ale dopředu se neví, jak se výrobky na trhu uplatní a zda z nich nebudou propadáky jako „slovenské koruny po zavedení eura". Má snad úředník určovat úspěšnost výrobku na trhu, tedy má snad on sám dopředu určovat, co se bude na trhu kupovat a tímto zasahovat do práva svobodného výběru odběratele? Neměl by, ale dotacemi a podporami tak činí.
V našem státě však existuje druhý neméně silný a možná silnější zabiják svobody, který je však mnohem záludnější.
Představte si situaci, kdy si vybíráte z možností a při tomto výběru dostáváte mylné nebo dokonce podvodné informace. V tom případě jste ve své svobodě výběru velmi výrazně kráceni. Jak se můžete svobodně rozhodnout na základě zavádějících informací? Anebo jak můžete působit jako výrobce na trhu, který ovládají mafiánské způsoby, rozbujelé neprůhledné státní zakázky, korupce, netransparentnost politických rozhodnutí a skrytý až podvodný lobbismus neregistrovaných lobbistů?
Dovedl by mi někdo vysvětlit, proč je spis Krakatice, který se vůbec netýká oblasti vojenství anebo jiné oblasti státního tajemství, vlastně veden v režimu utajení?
A nakonec třešnička na dortu: Najdete výstižnější symbol současného stavu naší společnosti než „předsedu ústavně-právního výboru s neprávem nabytým právním titulem"?
Podvody a lži automaticky zbavují odběratele o možnost svobodného výběru jak v ekonomice, tak v politice, a tím vlastně totálně likvidují svobodu výběru.
A závěr?
Strana, která tohoto největšího zabijáka svobody výběru, tedy podvody, klamy a lži toleruje, která proti němu nebojuje a dokonce mnoho jejích členů jej svým chováním podporuje, tak taková strana nemá právo nazývat se stranou bojující za svobodu jednotlivce. Svým chováním totiž degraduje pravidla svobodné společnosti na dogma o silnějším a chytřejším podvodníkovi. Navíc deklarací „jsme jediná volitelná pravice" nahrává levici v jednoduché argumentaci „podívejte se, pravicová politika je vlastně politikou džungle", volte proto nás! (Mimochodem a na okraj, jako heslo nic nového pod sluncem, ale jako volební argument velmi nebezpečné: Pod tímto heslem totiž vedli a stále vedou volební boj fašisti a komunisti s nabídkou „odstraňme džungli a nahraďme ji pevným a spravedlivým řádem".)
Jinak řečeno, strana, která zavádí „volný klamavý netransparentní mafiánský korupční polostátní trh", která neusiluje o svobodný trh s pravidly zvyšujícími kvalitu svobody výběru odběratele, které nejde o kvalitu konkurenčního prostředí, která podporuje „lži-doktory", tak taková strana ničí svobodu jednotlivce, protože mu tolerancí anebo dokonce podporou lží a klamů odebírá právo na korektní a svobodnou volbu výběru.
A aby bylo jasno, kam tím mířím: Není už čas na změnu, pánové a dámy z ODS?
