Ocenil jsem, že Hrad vydal přepis rozhovoru našeho prezidenta s europoslanci. Václav Klaus je totiž znám svou impulzivní povahou a notnou dávkou ješitnosti, která (hlavně pokud jde o něj) snižuje jeho smysl pro humor. Jeho několikanásobné odchody ze studia se staly pověstnými a tak mne spíše ze zábavy zajímalo, čím ho asi zase europoslanci vytočili.
Jenomže když jsem si ten přepis přečetl (odkaz je dole), tak jsem zjistil, že to vůbec není žádná legrace. Tolik arogance a demagogie v několika málo větách, které přednesli europoslanci, to se jen tak nevidí. Po dočtení celého rozhovoru jsem se spíše divil, že je prezident prostě nevyhodil.
Cohn-Bendit zahájil ještě vcelku lehkou ironií tím, že před prezidenta postavil vlajku EU se slovy „tak vám ji tady postavím", což bych chápal zatím jako vtip ve smyslu „zamávám ti tady červeným šátkem, bejku". Jenomže jak vyplývá z dalších řádků přepisu, smysl těch slov byl úplně jiný, než jenom ironický humor. Nato Cohn-Bendit vypustil ještě dvě další diplomatické perličky: „...Můžete si věřit v co chcete, já jsem přesvědčen..." a „Lisabonská smlouva: Vaše názory na ni mě nezajímají, chci vědět, co uděláte..." které sice svědčí o jeho nediplomatické výchově, ale budiž, někdy si Václav Klaus podobné ostré invektivy taky neodpustí.
Ale pak přišla věta, která odkryla smysl celého pobytu (opravdu nechci psát úmyslně slovo návštěva) europoslanců na Hradě: „Za další, chci, abyste mi vysvětlil, jaká je míra Vašeho přátelství s panem Ganleym z Irska. Jak se můžete scházet s člověkem, o němž není jasné, kdo ho platí? Ve vaší funkci se s ním nemáte co scházet."
Aha, tak to známe dobře z dob údajně dávno minulých, vzpomínáte? Prezident se s ním pochopitelně dále odmítl bavit (ale nevyhodil ho).
Další demagogie přišla ze strany Cowleyho, který vypustil velmi zajímavou myšlenku: „...mohu si dovolit říci, že Irové si přejí lisabonskou smlouvu..." Na základě této jeho logiky pak osočil prezidenta, že se dopustil „hluboké urážky lidu Irska setkáním s Ganleyem". Na vcelku logickou námitku prezidenta, že podle výsledku referenda reprezentuje Ganley většinový názor a že tedy nejde o žádnou urážku, odpověděl europoslanec svým osobitým stylem: „Vy mně nebudete říkat, jaký názor mají Irové. To já jako Ir vím nejlépe."
Takže on to ví nejlépe, a přitom referendum je vedlejší? My víme, co chce lid bez ohledu na výsledky referenda, tak to známe taky.
Poslední perlička pana Schulze byla sice už bez arogance, ale velmi pěkně dokresluje a podtrhuje, v čem spočívá podstata myšlení přítomných europoslanců: „...rozumím tomu, co říkáte o irském NE, že je třeba ho respektovat. Ale co respekt vůči hlasům voličů ve Španělsku a Lucembursku, kteří významnou většinou řekli lisabonské smlouvě ANO?"
Hm, taková logika by se měla zavést při vstupu do manželství. Stačí říct ANO z jedné strany, tedy samozřejmě z té silnější.
Přečtěte si ten přepis: To nebyla návštěva hostů u prezidenta. Chovali se jako carští úředníci, kteří přijeli vypeskovat správce gubernie: „Tady si pověste toto, vysvětlete tamto a toto nedělejte!"
Přepis jednání Václava Klause s delegací europoslanců
