Rozpustilá "trojka" na ledu... aneb Poslední plavba Styxem

...text rozpustilý až k smrti, ke kterému mne inspiroval a ilustrací opatřil můj vzácný přítel Ondra Klouček...

Pluli na utržené kře a bylo jim horko. Tři poslední.

Stáli nehnutě, bylo jim horko a všichni mysleli na to, že to s tím bruslením v půli března asi nebyl dobrý nápad.

Teď pluli po Vltavě kolem Hradčan a nevěděli, co bude.

Každý zvlášť mlčeli.

Anton mlčel o svém poměru s Elvírou,

Elvíra o svém poměru k Antonovi,

a Johann – její manžel – mlčel, že o tom ví.

Dále Anton a Johann svorně věděli – a mlčeli o tom – že Elvíru počural pejsek. Byla dole ještě trochu žlutá, ovšem jako téma do společnosti...

Horko přešlo do vedra.

Mlčeli – horko, strašné horko – a sledovali oči soch na Karlově mostě. Zdálo se, že se smějí a ústy z kamene neslyšně zpívají...

La Primavera...

Třem na kře však do smíchu ani zpěvu nebylo.

.....

Když se Vltava přelila v Labe jak Lobkowitzké víno do lahví, všimli si, jak se kra pod nimi zmenšuje.

Elvíře vypadl knoflík a Johanna napadlo, jestli se snad před Antonem nechce předvádět. Nestyda.

Vzápětí vyplivl dva řezáky.

.....

Nastala noc a stále se nechtělo ochladit. Okolní svět asi vlivem tmy začal se jaksi podivně zvětšovat.

- Vždycky chtěla poznat svět, hleděl Johann na Elvíru, která se unaveně krčila mezi ním a Antonem.

- Měli bychom si promluvit. Jenže Anton. Mnohem mladší, statný... Ano, ve své nehybnosti připomínal skálu. A už vůbec nevypadal, že by chtěl spát.

Johann musel.

.....

Ráno Elvíra zmizela. Navíc kra, na které pluli, zdála se být velká jako náměstí, a řece – řece téměř nebyl vidět břeh.

Johanovi tekly slzy a nestyděl se za to. Nakonec, i Anton zdál se být trochu naměkko.

Výheň, jež přišla s polednem, byla strašlivá. Slunce pálilo a kra se vratce houpala.

Oba mlčeli a v mlčení setrvali, i když Johann oslepl.

Cink – cink...

.....

Navečer už Johann věděl, že umírá. Z dálky k němu doléhalo nějaké zvláštní pravidelné šumění a houkání, které nikdy předtím neslyšel.

- Slyším snad svou smrt?

Odhodlal se:

"Elvíře už jsem nestihl říct, že jsem ji měl rád. Chci abys věděl, že i tebe."

...pak se mu Labe stalo Styxem.

.....

- Johann a jeho řeči... napadlo Antona, když sledoval mrtvé tělo vznášející se na hladině.

- Vždycky mě nechávaly chladným.

Vzápětí roztál.

Zbyla po něm jen mrkev a tu sežrala zvědavá ryba.

.....

No a pak přišlo jaro :-)

.......