Kdo nehulí s náma, hulí proti nám. Ganja´s in the air...

...dalš text, který se vám nebude líbit. Přečtěte si o cestě doupětem drogových neřestí...

Před lety seděl jsem na taneční pařenici a v mladické touze po sexuální horečce sobotní noci marně nořil chobot do zrzavého moku. Lejtka v jednom ohni, znáte to. Ne že bych byl přímo ten typ, ale v našem maloměstě tehdá jiného vyžití kulturního nebylo. Ačkoliv.

Po nějaké době ke mně přibyl nějaký krasavec lokálního významu a povídá: “Dáš si?” Následně vytasil pytel plný bílého prášku. “Koksík, kvalitka,” povídá mi. Ze zájmu čistě theoretického převzal jsem paklík k bližšímu vizuálnímu ohledání. Dost na menší briketu, zjistil jsem za přísvitu stroboskopické fantasmagorie.

“Ty voe, dej to do prdele! Dej to sem!” Dotyčnému se můj způsob výzkumu patrně příliš nezamlouval. Bafnul “zboží” a urychleně vysmahl.

Však to bylo ještě v době, kdy Pomocníci a Ochránci tu i onde zbrázdili putyku, na cestě zpět pak pravidelně v doprovodu několika nezletilých existencí, které propadly nelegálnímu hříchu a měly smůlu.

Jako tehdá v mém oblíbeném lokálu. Dokud majitelův příbuzný – velké jméno jihočeské konopné distribuce – pravidelně přispíval do žebradla Policie ČR, nic se nedělo. Známí od kriminálky poslali v nejhorším hlášku, že ´Okolo desítky jsou tam´, půl hodiny před vizitou barman zavelel, všici típli rozkouřená brka, a otevřela se okna. Toť vše.

Jenže pak toho talentovaného chlapíka zabásli a vypuklo čoro, neb vítaný sponsorship ustal. Můj kamarád, v té době s čerstvým OP, dodneška se směje, jak kolem něj běhali policejní psi, kdekoho příslušníci rovnou zvedli ze židle a odvedli, a on si jen tak dřepěl na parapetu, hleděl do dálek a po kapsách asi půl kila marihuany.

Nic, nějak si ho nikdo nevšiml. Klika prostě...

Dneska držení “malého množství” zákon připouští, pokud je mi známo.

Je to dobře? Není?

A zase tak. Pěstovat nesmíš, kouřit můžeš. Kouřit můžeš, ale málo. Málo-li máš, prodat nesmíš. Hlava XXII. jak od Joe Hellera.

Kde to ty lidi teda berou?

Podívám-li se vůkol, “hulí” snad všichni. Dobře, všichni ne, ale skoro. Na konzervatoři, kde mi bylo ctí i potěšením nějaký ten rok pobývat, patřil jointík k dekoru doslova společenskému. Největší borci jeli v koksu a perníku, což sice není legální dosud, avšak nedělám si iluzí.

Umělci, řeknete.

Chyba lávky.

A vy? Jak jste na tom?