Zákon se má používat jako doplněk logického myšlení?

Aneb něco málo o vnímání a respektování zákonů v ČR. A jaké má tato situace také dopady na fungování státu.

Zaujal mě článek Václava Husáka „Jak jsem (ne)změnil názor na dopravní policii“ a začetl jsem se do diskuze. O co v článku jde? Pan Husák pospíchal, těsně před zavíračkou zastavil na prázdném parkovišti na místě pro invalidy a dostal za to lísteček za sklo. A tato skutečnost mu připadá nespravedlivá. Začetl jsem se do diskuze a hodně diskutujících s ním v zásadě souhlasí, že je přece nespravedlivé, aby byl potrestán za přestupek, který sice spáchal, ale který nikoho neohrožoval. Vlastně i část jednoho příspěvku v diskuzi je názvem tohoto článku.

„Zákon se má používat jako doplněk logického myšlení.“

Já s tímto názorem nesouhlasím, a mám pocit, že jsem v ČR v menšině. Stačí se třeba podívat na jiný častý prohřešek – řízení pod vlivem alkoholu. Vzhledem k tomu, že jsem znal pár dobrých kluků, kteří už jsou po smrti jen proto, že použili zákon jako doplněk logického myšlení: "Měl jsem jen pár piv a jsem úplně v pohodě, můžu klidně řídit." Naprosto přesně můj postoj k situaci pana Husáka popsala jedna diskutující s přezdívkou Polibek:

 „Tak na parkoviště pro postižené bych si nestoupla, ani kdyby mi šlo o život, že je to divné? Ne jen si myslím, že i kdybych byla na parkovišti úplně sama, mé auto na toto vyhrazené parkoviště nepatří, prostě mám pomyslnou závoru.“

Jak asi myslitelé s názorem „zákon jen doplněk“ reagují na červený semafor na prázdné křižovatce? Logicky projedou, protože nikoho neohrozí, nebo počkají na zelenou?

My Češi máme vůbec obecně vlažný vztah k zákonům a předpisům. Obcházení jakýchkoliv norem je v ČR vlastně národní sport. Na jedné straně to jistě prospívá lidové tvořivosti, na druhé straně to ale devastuje normy chování – nikdo si nemůže být jistý tím, jak se zachová druhý člověk. To se pak těžko budují třeba obchodní vztahy. Co když si obchodní partner řekne, že sice má ze zákona povinnost dodržet smlouvu, ale že se vlastně nic nestane, když zboží dodá o pár dnů později.

A jedním z důsledků tohoto přístupu je i špatný stav státního rozpočtu. Ať už se jedná o výdaje státního rozpočtu, kdy se pár korun zatoulá, nebo vydá neefektivně (no bože, tak jsme postavili tu dálnici trochu dražší), nebo o příjmy (chcete to za 600 s paragonem nebo 500 bez papírů?).

A že nesouvisí korupce a práce načerno s parkováním na místě pro invalidy na prázdném parkovišti? Souvisí – obojí je způsobeno stejnou skutečností: málokdo uznává zákon jako nepřekročitelnou hranici. Pro mnohé z nás je zákon jen doplňkem logického myšlení. Bohužel.