Pohádka o obyčejné rodince, která si žila nad poměry

Když může Bém psát pohádky a Ráth vydávat encyklopedii, proč bych pohádku nenapsal taky? Třeba děti pochopí, až jim to budete číst, jak je to s těma financema těžký. Takže:

Žila byla jedna rodinka. Maminka, tatínek, dědeček a holčička. A ta rodinka si žila v jednom bytečku 3+1. Žili si krásně a spokojeně a měli se rádi. Nežili si nijak na vysoký noze, ale neměli se špatně. Ve městě sice byly i rodiny vysloveně bohaté, které měli svůj vlastní domeček, ale i rodiny, které třely bídu s nouzí.

Tatínek a maminka pracovali, dědeček hrál spokojeně šachy s kamarády a holčička chodila do školy a na angličtinu a na dramaťák a hrála volejbal.

Tahle rodinka ale měla jeden problém. Přesto, že maminka a tatínek pracovali, dědeček bral důchod a nijak zvlášť nehýřili, musela maminka vždy jednou za čas poprosit někde o finanční výpomoc. Vlastně o ní prosila každý měsíc. Peníze vždy řádně vracela, ale jenom díky tomu, že jí vždycky někdo půjčil. A maminku to jednou začalo štvát. Zaprvé už jí nebavilo pořád někoho prosit o peníze, a za druhé si všimla, že těch lidí, kteří by jí ochotně pomohli, už taky není tolik. A navíc si musela půjčovat čím dál tím víc. A protože byla maminka muž činu, svolala rodinou poradu.

V neděli, po obědě, se sešli všichni u stolu a maminka předestřela problém. „Milá rodinko, máme problém. Teda ne nějak velký, ale co není, může být. Nějak špatně vycházíme s penízkama. Asi s tím budeme muset něco udělat. Podívejte dole v přízemí Papadopulosovi, měli taky takovýhle problém, a teď nemají pořádně na jídlo. Teda my nemáme tak velký problém jako oni, ale nalijme si čistého vína (ty holčičko víno ne, ty šťávu) problém máme.“

„Sepsala jsem naše příjmy a výdaje a nějak utrácíme víc, než máme. Když sečtu, kolik já a tatínek vyděláme a dědeček dostane jako důchod, tak máme na měsíc asi 27,5 tisíce. To není nijak málo, ale ani moc. No a víte, kolik měsíčně utratíme? Teda není to na korunu, ale je to asi 32 tisíc. Čtyři a půl tisíce nám měsíčně chybí. Tak. A co s tím budeme dělat?“

Slova se ujal tatínek: „Ale maminko, snad není tak zle. Nemohla ses splést? Vždyť si zas až tak nad poměry nežijeme… Tak schválně, jak ses dostala k těm 32 tisícům? Za co vlastně utrácíme?“

„Tatínku mě se to taky zdálo divný, tak jsem si to rozepsala. No hele:

• Za nájem a inkaso a věci do domácnosti dáváme 10810 korun.
• Za auto a benzín jsme dali minulý měsíc 1930 korun.
• Holčičce kupujeme věci do školy a platíme za angličtinu, dramaťák a volejbal 3540 korun.
• Počítat peníze, který vydáváme na zábavu, ani nemá cenu, protože je to 60 korun.
• Za léky pro dědečka dáváme měsíčně 220 korun.
• Za jídlo a oblečení dám měsíčně 12890 korun.
• No a to nejhorší na konec: Jenom za úroky z peněz, které jsme si napůjčovali, platíme měsíčně 2070 korun úroku, plus ještě nejrůznější bankovní poplatky 540 korun. A to jsou jenom úroky, to vůbec nemluvím o tom, že bychom ten dluh někdy měli splatit. A jako by to nestačilo, ten dluh nám pořád roste.“

„Tak já řeknu v práci, ať mi přidaj, ne?“ Řekl tatínek.

„Tatínku, to by bylo skvělý. Ale Nováková říkala, že když její Pepa chtěl zvýšit plat, tak mu sice hodinovou mzdu zvedli, ale zároveň mu sebrali přesčasy, takže nakonec přinesl domů míň.“ Prohlásila matka rodu.

„A taky vedle ve Lhotě propouštěli, takže by tě taky mohli vyhodit a neplatit ti nic. A to by bylo ještě mnohem hůř. Holt, budeme šetřit. To se nedá nic dělat.“ Podotkl moudře dědeček.

„No jo, ale na čem chceš ušetřit, dědečku?“

„Tak já bych třeba mohla přestat chodit na angličtinu, kdyby to pomohlo.“ Navrhla holčička ve snaze pomoci.

„Ale holčičko, i kdybys přestala chodit do školy, na angličtinu, dramaťák i volejbal, pořád by to nestačilo. A navíc bys pak jednou, až z tebe bude maminka, nevydělávala ani tolik, kolik já,“ zamítla návrh maminka. „A na lékách pro dědečka taky šetřit nemůžeme.“

„No tak ušetříme za auto a benzín, ne?“

„To by sice bylo pěkný, ale taky to moc nepomůže. A navíc, jak potom budeme jezdit do práce, abychom vydělali peníze?“

„Takže zbývá jenom jídlo a oblečení“, řekl posmutněle tatínek.

„No, úplně bez výdajů na jídlo a oblečení taky nemůžeme být. To dá přece rozum. Ale budeme muset dávat pozor, co a kde jíme a kupujeme. Sice se podíváme i na ostatní výdaje, ale hlavní změna bude u jídla a oblečení. A jestli se chceme mít do budoucna líp, tak holt musíme začít platit dluh, abychom neplatili tolik na úrokách a bankovních poplatcích. Ale splatit dluhy se nám jen tak nepovede. Víte, kolik dlužíme? My už dlužíme skoro 400 tisíc! A to máme roční příjmy 332 tisíc!“

A jak pohádka skončila? No, ona ještě neskončila… Rodinka se dohaduje takhle už dlouho. Ale zanedlouho už se rozhodne, jestli tatínek půjde do práce říct, aby mu přidali. Možná, že se holčička nebude dál snažit, aby jednou vydělávala tolik, jako maminka. Nebo se obětuje dědeček. Ale jestli se rychle nedohodnou, mamince už nebude chtít nikdo pomoc, a pak nebudou peníze ani na holčičku, ani na dědečka, a ani na jídlo a oblečení. Maminka totiž bude muset začít kromě úroků platit i napůjčované penízky. Jestli ono není nejrozumnější dávat pozor, kolik a jakého jídla a oblečení se kupuje. Jak byste se rozhodli vy, milé děti?

A ještě pár dat pro počtáře:

Průměrný čistý měsíční příjem domácnosti
Průměrný počet členů domácnosti	2,27
Roční příjmy státního rozpočtu (v tisících)
Státní dluh v (tisících)

a co podle mě znamenají jednotlivé položky rozpočtu domácího v rozpočtu státním

	394329649	10810
	71037878	1930	Doprava
	130529322	3540
	1259091	60	Zábava
	7899704	220	Zdraví
	476488541	12890
	19594496	540
	76356669	2070	Úroky
Celkem	1177495350	32060

Úplná data jsou v případě zájmu v příloze.