Slovutným televizním bavičům, jako jsou Petr Novotný, Leoš Mareš – a abych nebyl podezírán z genderové nekorektnosti – rovněž třeba Zuzana Bubílková, hrozí, že zbytek života stráví o žebrácké holi. Z jejich pozic je zřejmě brzy vytlačí vycházející hvězda naší lidové televizní zábavy, svérázný komik Zdeněk Škromach, toho času místopředseda České strany sociálně demokratické a nejvážnější uchazeč o křeslo ministra práce a sociálních věcí v příští vládě.
Do sféry šoubyznysu vstoupil s razancí sobě vlastní zhruba před dvěma týdny a rázem na sebe strhl pozornost široké veřejnosti. Stačilo, aby na konferenci o důchodové reformě naznačil, že „našim cílem je, aby do roku 2014 dosáhl průměrný důchod 15 tisíc korun měsíčně". Jeho slova převzala většina velkých médií a ještě ve chvíli, kdy jsem psal tyto řádky, si je kdokoli mohl pustit na internetových stránkách ČT 24. Veřejnost a ekonomické experty, kteří si lámali hlavu otázkou, kde, proboha, na to chce vzít potřebné miliardy, nechal čekat na pointu svého výroku plných čtrnáct dní. Zní: „Ale my (rozuměj: ČSSD) jsme nikde nic takového neslíbili,“ řekl v rozhovoru pro dnešní Hospodářské noviny Škromach. Jeho tvrzení prý bylo jen předčasným aprílovým žertíkem, ovšem vypuštěným z úst v rámci ušlechtilých záměrů. Přiznává, že citovaná slova skutečně pronesl, ale jen proto, aby vzbudil pozornost médií, protože jinak by o důchodovém systému z dílny „oranžových spasitelů národa“ ani neinformovala.
Pregnantně řečeno – šlo o vějičku, na niž se měli nachytat novináři. Ale skutečně jen oni? Nešlo spíš o záměrnou lež, kterou měla v zájmu vyšších volebních preferencí ČSSD rozšířit média mezi nejširší veřejnost? A dvoumiliónové armádě důchodců vštípit do hlavy, že jediný, komu na nich záleží a chce jim přilepšit, jsou právě sociální demokraté? Osobně se kloním k druhé možnosti. Už totiž slyším legendární babču Dymákovou, jak na autobusové zastávce tajuplně říká staropenzistce Novákové, že hodný pan Škromach jim chce zvednout důchod na patnáct tisíc a dotyčná slastnou novinu po návratu domů sdělí sousedce Drbalové… Zdeněk Škromach totiž dobře ví, že ani jedna z jmenovaných a - s výjimkou politologů (i amatérských) na odpočinku - žádný z důchodců neposlechne jeho radu z pondělních Hospodářských novin a nepřečte si slovo od slova volební program ČSSD, aby se na vlastní oči přesvědčil, že o zvyšování důchodů tam není žádná konkrétní zmínka. Spíš se budou oddávat slastnému snění u poblikávající televize o tom, že po nástupu oranžové vlády se díky ní budou dívat na oblíbené telenovely na nové LCD či plazmové obrazovce.
„Slova, jako chudoba, nedostatek pracovních příležitostí, nízké důchody, armáda nezaměstnaných a sociální nerovnost, patří k nejfrekventovanějším v projevech všech levicových lídrů,“ konstatuje profesor lingvistiky na univerzitě v Heidelbergu Noah Bubenhofer, který stojí v čele Laboratory for Computer Based Meaning Research, výzkumného střediska analyzujícího obsah tiskových prohlášení, vystoupení jednotlivých politiků i volebních programů stran z evropských zemí i zámoří. „Konkrétní návrhy, jak tyto problémy odstranit, v nich však zpravidla chybí…“, pokračuje a zdůrazňuje, že v zájmu získání maximální pozornosti a vzbuzení dojmu, že mluví jménem většiny občanů, je v partajních vizích budoucnosti nahrazují frázemi typu jsme silní, jsme pevně odhodláni našich cílů dosáhnout.
Přesně to dělají naši oranžoví guruové. Slogan „sliby se slibují, blázni se radují“, byl a zůstává tradičním leitmotivem volební kampaně našich sociálních demokratů a stále existuje dost lidí, kteří jim na to skočí. Navzdory tomu, že pointa jejich předvolebních proklamací bude stejně tristní, jako Škromachovo tvrzení o zvýšení důchodů na 15 tisíc. Prostě jen řeknou, nic takového jsme v programu neslíbili, jen jsme chtěli upoutat pozornost. Ale teď legrace končí a dejte se s chutí do utahování opasků! A tak se honem zasmějme spolu s ČSSD, dokud je ještě čas. Pokud zvítězí ve volbách, stejně nám zůstanou jen oči pro pláč.
