Na naší domácí politické scéně to opět vře. Okolnosti odchodu faktického lídra Věcí veřejných Víta Bárty ze stávajícího Nečasova kabinetu rozpočtové odpovědnosti vytvořily živnou půdu pro zrod nejrůznějších konspiračních teorií, rádoby hlubokomyslných úvah o morálce a etických principech her na politickém pískovišti i katastrofických scénářů dalšího vývoje v české kotlině, nad nimiž by závistí bledli i renomovaní tvůrci hollywoodských politických thrillerů.
Co se ale vlastně stalo? Znalec Machiavelliho díla, před jedenácti lety zesnulý marocký král Hassan II., by Bártův odchod z vládního postu okomentoval svým okřídleným výrokem, že „jen málokterý vladař padne vinou intrik jiných, většina jich přijde o moc kvůli vlastním chybám“. A bývalý americký prezident Gerald R. Ford by k tomu lakonicky poznamenal: „Každá vláda je pěvecký sbor, jehož každý člen se chce na úkor ostatních prosadit jako sólista!“ Což nikterak nepřekvapuje, neboť jak poznamenal jeho slavnější nástupce Ronald Reagan, „ve státní správě ty nejlepší mozky nenajdete, neboť je už dávno zlanařila soukromá sféra“.
U myšlenek moudrých a světaznalých autorit ještě chvíli zůstaňme. „Vládnout je umění vytvářet problémy,“ říká americký básník, esejista, překladatel a literární teoretik 20. století Erza Pound, „jejichž následné odstraňování dokáže veřejnosti vyrazit dech.“ A to je zatím jediné, co se na řešení kauzy zainteresovaným politiků za podpory mainstreamových médií a některých tzv. nezávislých politologů zatím podařilo. Lidé s očima navrch hlavy nevěřícně zírají, co je všechno ve vyšších patrech politiky možné a zapomínají na to nejdůležitější: že totiž vláda, která ve svém programovém prohlášení slibovala uskutečnit reformy v zájmu budoucí prosperity českého státu i jeho občanů, zatím v tomto směru neučinila nic. Ale v naplnění závazků křičících z volebních plakátů i ujištění z inauguračních projevů nové garnitury politiků věří jen člověk trpící až trestuhodnou naivitou. „Normální člověk a daňový poplatník,“ abych citoval aforismus německého spisovatele Karla Garbeho, „dobře ví, že předvolební sliby jsou stejně nereálné jako pokusy cestovních kanceláří ubytovat zájemce o vysněný zájezd ve fotografii ze stránek turistického prospektu.“ K čemuž legendární cynik George Bernard Shaw dodává: „Demokracie je jediná společenská formace, jež občanovi garantuje, že mu nebudou vládnout lepší a schopnější lid, než si sám zaslouží.“
Shrnuto a sečteno: Takže za všechno vlastně můžeme my prostí občané a voliči. Tím, že jsme se smířili s tím, že naše odpovědnost za vývoj země končí vhozením hlasovacího lístku do urny a nenechali si otevřená zadní vrátka, abychom měli možnost odvolat všechny ty, kteří se během výkonu mandátu zpronevěřili zásadám, které hlásali v době, kdy o něj usilovali.
