S nožem na krku

Vyděračům se neustupuje! Jak to dopadá, když někdo přistoupí na jejich požadavky, ukazují v plné nahotě autoři detektivních příběhů i televizních krimiseriálů. Na vlastní kůži důsledky pocítily i tisíce našich občanů, kteří si v dobré víře vzali půjčku od pokoutní úvěrové organizace, či si  od podomních prodejců koupili zaručeně „exkluzivní tovar“, aby později zjistili, že zdánlivě výhodná smlouva v sobě skrývá čertovo kopýtko nejrůznějších dodatečných plateb a jiných závazků.

Přesto premiér Jan Fischer nyní ustoupil nátlaku odborářských lídrů železničních zaměstnanců a dalších pracovníků v hromadné dopravě. Ti se rozhodli v situaci,  kdy vládní finanční experti hledají cesty, jak snížit státní deficit na co nejnižší míru, prosadit si zachování svých dosavadních privilegií protestní stávkou. Svolanou na pondělní ranní špičku. Tedy na dobu, kdy je přepravní síť během týdne nejvytíženější. S jasným záměrem vzít si jako rukojmí statisíce až miliony těch, kteří  chtějí a musejí být po víkendu na svých pracovištích včas, aby nebyl narušen normální celotýdenní provoz.

Možná to byl právě ekonomický dopad dodatečných důsledků  stávky pro národní hospodářství, který premiéra přinutil, aby částečně požadavkům odborářů ustoupil. Stejně jako to učinili vláda a parlament u učitelů a dalších státních zaměstnanců po jejich protestech proti navrhovanému snížení platů o čtyři procenta. O ty ze všech, které stát živí z prostředků daňových poplatníků, nakonec zřejmě přijdou jen státní zástupci a soudci, protože u nich nehrozí, že by s píšťalkami v ústech  a agresivně znějícími hesly na transparentech vyrazili ke Strakovce.

Jenže na železničáře a jejich spojence Fischerovo vstřícné gesto nezabralo. Prý potřebují čas na rozmyšlenou, vzkázali premiérovi . Nakonec  zvolili šalamounské řešení. Pokud Poslanecká sněmovna neschválí jejich požadavky do 3. března, stávka v plném rozsahu vypukne ve čtvrtek ráno. Občané, kteří v tu dobu musejí cestovat, tak mají nadále nůž na krku.

Ale to se dalo čekat. Zkušenost učí, že každý ústupek vyděračům jen povzbudí jejich chuť  stupňovat požadavky, posílí je v přesvědčení, že jsou to právě oni,  kdo má moc diktovat vlastní požadavky ostatním. Možná měla v této kauze česká vláda postupovat stejně razantně, jako to učinilo o několik dní dříve vedení německé Lufthansy proti stávkujícím pilotům. Požádalo soud, aby protesty pilotů zakázal, a ti po jednodenním „trucování“  disciplinovaně nastoupili do práce. „Jejich akce tak měla jediný výsledek,“ napsal vlivný hamburský list Die Zeit. „Ztratili mezi veřejností značnou část své dosavadní prestiže, a ta jim to už začala dávat citelně najevo!“ 

I našim odborovým lídrům by podobné ponaučení nezaškodilo. Už proto, aby ztratili nimbus všemohoucnosti a představu, že jako mluvčí jedné zájmové skupiny mohou po libosti diktovat její požadavky na úkor celospolečenských potřeb. Ale najde se mezi českými politiky nebojsa, který by se pár měsíců před volbami odvážil jim podobnou lekci uštědřit?