Poplach v Oválné pracovně

Od nástupu Baracka Obamy do prezidentské funkce neuplynulo ještě ani padesát dní a už musí čelit skandálnímu odhalení. „Jeho vlasy začínají šedivět!“ zjistili pečlivým porovnáním jeho fotografií z doby před příchodem do Bílého domu a po něm rešeršisté renomovaného deníku New York Times a okamžitě na titulní straně listu o svém objevu neváhali informovat širokou světovou veřejnost.

Nevím, jak zprávu přijali všichni ti, kteří věří, že Barack Obama se slovem „Change" na rtech vyvede Spojené státy a spolu s nimi i zbytek světa z propasti hospodářské krize a splní i další naděje, jež do něho vkládají. Nicméně pro New York Times, který obdobně jako řada dalších amerických deníků bojuje o prosté přežití, byla nanejvýš významná. Natolik, že do pozadí zatlačila zpravodajství o opatřeních, jež Obamova administrativa chystá proti krizi automobilového průmyslu, rostoucí nezaměstnanosti, jakým způsobem zabránit zbídačovaní plátců úvěrů a hypoték, na co klade důrazy v sociální, ekonomické i zahraničněpolitické sféře atd. Místo toho poskytuje prostor, aby na aféru vlasy řekl svůj názor prezidentův kadeřník, používající umělecký pseudonym Zariff, autorka více než pětitisícové kolekce prezidentových fotografií Deborah Willisová , basketbalová hvězda Walt Frazier a další mediální celebrity. A také přední americký odborník na problémy stárnutí dr. Michael F. Roizen, který k problému podotkl, že „prezidentská funkce je natolik vyčerpávající, že během roku při ní člověk zestárne o dva".  Nezapomněl připomenout, že oba předchůdci nynějšího prezidenta Bill Clinton a George W. Bush během osmiletého působení v Bílém domě rovněž zešedivěli a první z nich se po opuštění úřadu musel podrobit operaci srdce.

Prostě New York Times dělá z prvních šedých vlasů sedmačtyřicetiletého Baracka Obamy událost celonárodního a neváhám říci, že přímo světového významu.   Jako kdyby odstín vlasů a skutečnost, že jejich vlastník si je zakázal přibarvovat, něco měnila na jeho intelektuálních schopnostech a znesvětila ideje, s nimiž vyhrál loni v listopadu prezidentské volby. Prostě, že vzhled konkrétního politika je důležitější, než program, který chce realizovat!

Osobně si myslím, že jediné o čem uvedená zpráva z titulní strany kdysi prestižního listu vypovídá, je bída současné žurnalistické praxe. V boji o prvenství v informování o událostech tištěné noviny zákonitě prohrávají s elektronickými médii a místo, aby opodstatnění své existence hledaly v podrobném a zasvěceném referování o jejich příčinách a důsledcích, i ty nejserióznější sklouzávají k laciné bulvárnosti. Je to pohodlnější a pro vydavatele i finančně méně nákladné. Místo kvalifikovaných redaktorů, komentátorů, zahraničních zpravodajů může totiž zaměstnávat každého, kdo je schopen najít zajímavý drb. Ze seriózních  médií, kdysi uctivě označovaných za „hlídací psy demokracie", se stávají hlásné trouby pouťových vyvolávačů.

K vlastní škodě. Vzdělaný čtenář, který potřebuje přesné a konkrétní informace pro svou práci, si je začne opatřovat jinak. A ten, který chce prázdnotu vlastního života zaplnit senzačními odhaleními ze života slavných a mocných, po „zlidovělých", ač kdysi prestižních periodikách stejně nesáhne. Zůstane věrný bulváru, který ho až dosud spolehlivě zásoboval nejrůznějšími pikantériemi.