Jak schopný lékař je, nebo by mohl být současný středočeský hejtman MUDr. David Rath, si netroufám posoudit. Nikdy jsem nepatřil k jeho pacientům, ale ze skutečnosti, že se neřídil zásadou, „drž se ševče svého kopyta", a medicínu rychle pověsil na hřebík, soudím, že svět v něm neztratil druhého profesora Alberta Schweitzera. Ani si svými výkony nezískal mezi veřejností takové renomé jako televizní hrdinové v bílých pláštích dr. House, nebo doktor- lidumil dr. Ross představovaný v seriálu Pohotovost idolem ženských srdcí Georgem Clooneym.
Sám asi zjistil, že snadnější, časově méně náročné a pohodlnější je vyniknout v politice. Zvlášť, když se nebude řídit zásadou čínského konfuciánského filozofa ze třetího století před naším letopočtem Mengzi , který poslání jedinců majících moc definoval jako „úsilí zaručit obyvatelstvu a jeho potomkům na jím spravovaném území jistoty a perspektivu“, nýbrž veřejnost oslní líbivými frázemi z arzenálu hospodských mudrlantů. Přesně podle rčení, „neodpovídají -li fakta mým závěrům, tím hůře pro fakta“ a jezuitské zásady „účel světí prostředky“. Rozhovor, který s ním otiskli dnešní Lidové noviny, je toho nejlepším důkazem.
Nechci se pouštět do hlubší analýzy jeho obsahu, jen stručně poukázat na několik nepřesností, jichž se dopustil v historických příkladech, jimiž chtěl podpořit svou tezi, že stačí mezi lidi (včetně nezaměstnaných a zejména těch nezaměstnatelných) rozdělit víc peněz, donutit je k maximálnímu konzumu a světové finanční krize včetně hospodářské recese bude v České republice úspěšně zažehnána. Jako svou první vzor uvádí císaře a krále Karla IV. „Co dělal za krize?“ ptá se pateticky a odpovídá: „Stavěl hladovou zeď, aby lidem dal práci a ti se mohli najíst!“ Což sice odpovídá obsahu Jiráskových Starých pověstí českých, ale ty byly určeny malým školákům a žádný renomovaný historik je nepovažuje za seriózní vědecké dílo. Skutečnost totiž byla zcela jiná: „Tuto hradbu nechal vybudovat v letech 1360 - 1362 Karel IV. (1346 - 1378) jako stavbu posilující opevnění Menšího Města pražského (Malá Strana) a rovněž Pražského hradu proti případnému útoku ze západní a jižní strany. Dalším účelem bylo rozšíření prostoru pro městskou zástavbu, která byla doposud tísněna starým Přemyslovským opevněním,“ tvrdí se v seriózních pracích. „Název Hladová se objevil až později a odvozuje se od hladomoru z roku 1361, kdy patrně část chudiny našla jistotu výdělku v těch krušných časech na stavbě opevnění, jež ovšem vznikalo pouze ze strategických důvodů.“
Jako dalšího „úspěšného muže“, jemuž se podařilo vyvést zemi z krize, označuje krvavého německého diktátora Adolfa Hitlera. „… krizi řešil tak,“ cituji doslova z Lidových novin, „že začal zbrojit, čímž dal lidem práci a nastartoval ekonomiku! On s tím vyhrál volby!“, zdůrazňuje a pak jen cudně konstatuje, že „Pak to tedy vyústilo ve válku…“, aniž by se zmínil, jaké důsledky pro samotný německý národ, Evropu a svět tento konflikt (historiky označovaný za nejkrutější v lidských dějinách) měl.
I zde historii zkresluje, pominu-li, že svým hodnocením nahrává českým neonacistům a dalším pravicovým extrémistům, kteří v nacistickém führerovi“ spatřují svou modlu. Ve skutečnosti se Hitler dostal k moci po sérii vnitropolitických otřesů počátkem 30. let. I když jeho NSDAP měla v tehdejší tzv. Výmarské republice poměrně silné pozice, v listopadových volbách 1932 ztratila dva miliony voličských hlasů, což ji rozpoltilo a vedlo ke ztrátě vlivu. I proto, že se na přelomu let 1932/33 objevují příznaky postupné hospodářské stabilizace. Průmyslová výroba překročila nejnižší bod a začala narůstat. Německý dopisovatel listu New York Times ve své zprávě uvádí, že „Hitler zcela propásl svoji šanci“ a patrně skončí jako bavorský provinční politik. Muži v pozadí to však viděli jinak. „Jestliže v souladu s přáním německé finanční velkoburžoazie měl být Hitler představován jako zachránce z krize, byl nejvyšší čas tento záměr uskutečnit, píše Joachim Streisand v knize Německé dějiny. Cestu k tomu otevřela 28. ledna 1933rezignace dosavadního říšského kancléře Kurta von Schleichera a blízkého přítele tehdy již zesnulého šéfa německých sociálních demokratů Friedricha Eberta. O dva dny později byl na jeho místo jmenován „poražený“ z předcházejících parlamentních voleb a začalo dvanáctileté období hitlerovské krutovlády. Kurt von Schleicher byl nacisty zavražděn ve své vile 30. června 1934, sociální demokraté a další demokraticky smýšlející Němci skončili v pracovních táborech, kde se při otrockých pracích podíleli na budování Hitlerova „hospodářského“ zázraku.
Ale to jen na okraj… Zamyslet se nad tím, jaké důsledky by recepty dr. Ratha na řešení současné hospodářské krize mohli být a vyvodit z toho závěry je už věcí každého občana, který cítí odpovědnost za vývoj v naší zemi a její budoucnost.
