Člověk si jde po chodníku. Sleduje hemžící se davy lidí kolem sebe. Může poslouchat hudbu nebo si jen tak přemýšlet. Než ale projde tam kam chce, několikrát ho zastaví nový lidský druh. Otrava otravný.
Já vím, každý se musíme nějak živit a každý by měl svoji práci dělat na 100%, ale pro Otravy otravné pochopení nemám. Chci se jen tak projít nebo přímo někam dojít. Nechci změnit operátora, nechci dalekohled, nechci hodinky Rolex.
A i přesto, že jdu s výrazem člověka, který vše má a už nic víc nepotřebuje, každou chvíli mě někdo staví. Jsem odmala zdvořilý, a tak se omluvím, že pospíchám, nicméně mi to nebývá nic platné - Otrava otravný se ptá dál.
Ne, dalekohled nechci, jsem přízemní a stačí mi moje oči. Hodinky také nechci. Mám jedny doma a stejně je nepoužívám.
Že jsou to pravé švýcarské? Tak trochu jižanský typ, který je prodává tak trochu potají na Andělu nebo ve Zličíne nevypadá na obchodního zástupce švýcarské firmy a já, jakkoliv mu věřím, ty hodinky nechci.
Jakého mám operátora? Jestli jsem s ním spokojený? Jsem. Jaký mám tarif? Nevím, ale platím tak akorát. Otrava otravný s nagelovanými vlasy, v obleku a v teniskách, je zklamán. Ale příště to zkusí znovu.
Dokonce i když člověk zrychlí, nebere to Otrava Otravný jako můj způsob, jak říct ne, a také zrychlí, aby mě dohonil. A tak mi nezbývá, než hledat nové cesty, kde ještě nikdo nestojí nebo když mám podezření, přeběhnout jak Melčák a Pohanka, nicméně jen na druhý chodník.
Co s tím? Jak se jim vyhnout? Zatím nevím, ale hledám způsoby. Například tarifní otravy odradíte tím, když na otázku, jaký máte tarif, odpovíte, že ten nejlepší - služební. Je to mořná lež, ale je to účinné. Dalším způsobem by mohl být blog a v něm prosba - Nechte mě být a jít!:-)
