Velké nemocnice kanibalizují malé

České zdravotnictví má spoustu problémů. Mnohé z nich jsou teprve tušené, oddalované, ale o to razantněji na nás dopadnou v budoucnosti.

Dříve to bylo tak, že v každém okrese byla okresní nemocnice (s LDN, popř. dalšími externími provozy), v krajském městě jedna (nebo více) fakultní nemocnice, superspecializovaná péče v Praze. Přístrojové vybavení nic moc, s exteriérem a interiérem budov si ve většině zařízení hlavu nelámali, výstavba budov byla rozložena na několik desítek let (jako příklad lze uvést areál FN Brno-Bohunice), ale nějak se fungovalo. Spousta nedostatků, málo peněz, ale organizační struktura byla jasně stanovená.

Dnes je téměř veškerá alokace zdrojů (rozuměj pacienta - zdroje plateb od pojišťoven) mimo specializovanou péči svěřena do rukou trhu. Sice neustále existuje základní síť bývalých okresních nemocnic, jejich stav je ale velmi rozdílný, zvláště v personální oblasti. Zdravotní péče je populární politické téma, ale je mnohdy zužováno na bombastické investice do přístrojového vybavení, popř. výstavbu nových budov. Mám pocit, že to, kdo bude v budoucnosti přístroje obsluhovat, popř. kdo bude v nových budovách zaměstnaný, se moc neřeší. Ministerstvo zdravotnictví vydává neustále nové tabulky, papírově se zvýšují platy v "celém" zdravotnictví, ale praktický dopad je pouze v jím ovládaných nemocnicích.

Moje známá pracuje jako specializovaná zdravotní sestra na JIP jednoho oddělení jedné nemocnice na Vysočině, kde zřizovatelem je kraj. Nedávno mi psala, že si pečlivě psala, kolik mají podle zpráv v médiích dostat přidáno a že se to při započítání nových tabulek a příspěvku od kraje vyšphalo na + 3000,- Kč hrubého. Bohužel jediné zvýšení pocítili až v červencové výplatě a to ve výši necelých 1000,- Kč hrubého. Vysvětlení zatím nemá k dispozici, ale nejpravděpodobnější variantou je, že management zařízení zkrátka peníze na navýšení ani od zřizovatele ani od pojišťoven nemá.

Nedívím se pak pocitům frustrace. Když k tomu započítáte, že na jejich oddělení je více jak 20% podstav personálu a případů jezdí, zvláště v letním období čím dál víc, k tomu zahrnete obrovskou odpovědnost, kdy vás může zažalovat úplně každý, nedivím se, že přemýšlí, že s tím sekne a vzhledem ke svému vzdělání přejde na druhou stranu - k farmaceutické firmě, kde dostane třikrát víc, klid k práci a služební automobil.  Její kolegyně zase přemýšlí o přestěhování se do Prahy a zaměstnání ve fakultní nemocnici.

U lékařů je situace obdobná - prakticky pořád jsou na Vysočině poptávány specializované pozice jako kardiolog, pediatr, radiolog... - a úspěšnost zřejmě mizivá. Mladí absolventi logicky kvůli nabízeným mzdám mizí v zahraniční nebo zůstávají ve fakultních nemocnicích, kde si studiem a praxí vytvořili pozice a kontakty. Mnoho perspektivních odborníků si otevírá vlastní praxe a v nemocnicích zůstávají pouze jako externisté - na pozice primářů se nehrnou, protože prestiž nevyrovná rizika soudních tahanic, které dnes hrozí prakticky na každém oddělení.

Je jisté, že počet nemocnic nelze v budoucnosti omezit tak, aby zde zůstala např. zařízení pouze v krajských městech. To je nereálné. Pokud se však budou neustále rozevírat nůžky platů mezi státními a nestátními zařízeními, zánik těch menších, avšak stále potřebných nemocnic, akutně hrozí. Bude potřebné vnést do systému prvky, který zatím politici odmítají - větší spoluúčast pacientů, rušení zařízení s prokazatelně malou spádovostí apod.

Manažerská logika velí, že v menších městech by pracovníci měli být zaplacení více z důvodu zhoršených možností využití volného času. To si však už jen tak sním.

Co s tím?