Tati, kdo tam bude první?

Běžný den běžného otce začíná probuzením, snídaní, ranním sprintem do školky. Pokračuje odpoledně/večerním rychlým programem s dětmi a končí, když vše jde dobře, koupáním a čtením pohádek. Momentálně mě potkalo štěstí se v tomto běhu trochu zastavit a trávit čas mimo domov s jednou ze svých ratolestí.

Je opravdu inspirující se jednou za čas vymanit z běžného koloběhu, nikam nespěchat a věnovat se otcovské roli. 

"Tati, kdo tam bude první", "Kde?", "Támhle u značky!" Běžíme, zpomaluji, prohrávám, ale nekončíme, "Schválně, kdo bude první u kostelíčka", běžím, zase prohrávám, zrada :)

Sněží,

"uplácej mi kouli!", "a uplácej si svoji", "že mě netrefíš!".

Nastupujeme do lanovky, ptám se "Ukáže mi, kde jste byli s mámou?" "Ukážu!", jedeme vzhůru, kabinka se pohupuje v silném větru, nakláním se, abych viděl líp z okna, "Tati!, podívej na nálepky, to je zakázané", a opravdu.. přeškrtlý stojící člověk, sedám na sedačku a směju se.

Nahoře, po oběhnutí povinného kolečka v prvním letošním sněhu se snášíme zpět do údolí, přejíždíme jednotlivé sloupy s převody "d-d-d-d" se ozývá, "d-d-d-d", říkám, kabinka se třepe a my se řehtáme až do nástupní stanice.

"Mě už bolí bříško", říká u oběda, když sní tři poloprázdné lžíce polévky, pod stolem objevíme postavičku Gormita, létáme s ní nad stolem a polévka mizí.

Jdeme lesem, klučík mi sedí za hlavou, "tati, podívej se do mapy", zapínám navigaci, "kde jsme?", "tady!", "kudy půjdeme!", "tudy", "kam?", "tam!", ujdeme 200 m, "tati, podívej se.." a pak ještě čtyřikrát.

"Tati, co papají zvířátka v zimě?", "'To, co si vyhrabou", "Myšky vyhrabou?", "Ne, myšky zimu prospí, a když si zvířátka nic nevyhrabou, musíme jim něco donést my", "Tati, co jim zítra doneseme?".

Na ulici, "nestřílej po lidech!", slova se míjí účinkem, ruka se znovu zveda a prstík míří.. naštěstí do vzduchu, "tati jsem raketa", vystřelí chodníkem vpřed.

V cukrárně. "Chci palačinku", "dobře, jakou", "s marmeládou". Objednáno, doneseno, "Tak ham", "co to je?", "čokoláda, tou se to polévá", "tak to nechci.."

Večer zkoumáme prst, co nás tam bolí a protože to nic není, zahrajeme človko, chlapsky si změříme sílu v páce a jdeme spát. Za chvíli je v říší snů.

Vstávám, hlavu čistou a sedám k počítači. Už se těším na zítřek.