Noční přelet nad krajinou

.. noc je krásné podobenství o nekonečné věčnosti, která nás obklopuje ... vše je tiché, neviditelné a přesto tak jasné ...

Letím nad potemnělou krajinou, 

odumřelá zima se leskne na hladině řek,

jarní vzduch voní květinou,

tajemnou,

ohlížím se zpět a vidím pošetilé myšlenky o věčném mládí,

a touze zastavit čas.

Cítím doteky Tvé,

čas lásky je tu zas.

Zelenou trávu pod návrším v polích budu vnímat již navěky,

želví kámen nás volá,

cítím výčitky a tiché kroky,

pochybností, co vkrádají se v myšlenkách,

na dobu, kdy vše bylo zářivé, lehké a dychtivé.

Vůně Chloé provází Tě a zase tančíme hopsarot,

tančíme na bílem kameni, Atlantik bouří pod námi.

Vše je dáno, Ty jsi můj klenot,

co mě zachrání, zas a zas

z temnot...