Nejnižší cena křiví trh a přináší další náklady

Problematika výběrových řízení ve veřejné sféře je všeobecně známá. Jsem přesvědčený o tom, že pokud je jediným kritériem hodnocení cena, přináší to víc škody než užitku. Už zajištění stejných vstupních podmínek v soutěži při existujících mnoha variantách výrobků je problém.

Ceny vstupů na trhu jsou totiž pro firmy téměř fixní. Materiálové vstupy, telekomunikační poplatky, pohonné hmoty, daně, mzdy. A mnoho dalších. Najít na masovém trhu výklenek je obtížné. Cena se stala mantrou a téměř jediným porovnáním. Chytrý zákazník by však měl vědět, že nejnižší cena skrývá i určitá úskalí.

V oblasti výběrových řízení se v současnosti běžné stává, že firma potřebující se udržet na trhu jde takzvaně "pod cenu". To však znamená, že potřebuje vydělat někde jinde. Což je obtížné a tak zase občas dochází k umělému navyšování ceny či přímo korupci u zakázek, které jsou nižší hodnoty a proto jsou přidělovány napřímo. Zadavatel tak možná ve finále i prodělá. Horší situace nastane, kdy tato "podstřelená" cena dodavatele zlikviduje. Končí pak v insolvenci, neplatí se pojištění za zaměstnance, způsobuje druhotnou platební neschopnost. Znám také případy, kdy na první pohled kvalitně odvedené dílo za skvělou cenu je ve skutečnosti Potěmkinovou vesnicí, např. zateplená škola, kde nedodržovali základní pravidla jako např. výřezy u okenních otvorů, lepení desek po obvodu, místo deklarovaného kvalitního tmele se dovezla levnější varianta, jenom fasáda se provedla tak, aby vše vypadalo v pořádku. U lešení paleta dle nabídky, ve sklepě levnější šunt. Za 10 let může investor investovat do nákladných oprav.

To je však podvodný princip známý staletí a s úspěchem aplikovaný např. výrobcem levnějších silikonových implantatů.

V Polsku výstavba dálnic čínskou společností Covec skončila fiaskem a ostudou. Nákladovou matematiku totiž nelze ošálit nadlouho.

Bylo by dobré změnit přístup. Nehledět na výběr nabídky s vyšší cenou jako na automaticky korupční jednání. Nejnižší cena je totiž v principu cesta do pekel, která při současné regulaci trhů, míře přerozdělování v ekonomice a všeobecné úrovni morálky stejně nakonec skončí jako náklad státního rozpočtu.

Lepší je, pokud se aplikuje vícekriteriální rozhodování a možná i starý známý princip "škrtneme nejlevnějšího a nejdražšího a ze zbytku vybereme" by mohl být správnou cestou k cíli.