Konec výstavby dálnic v Česku?

Nedávno jsem se vrátil z výjezdu do Rakouska, Německa a Itálie. Opět jsem se na dálniční síti cítil jak chudý příbuzný. Přesto, že všechny tři země patří mezi nejbohatší v Evropě, jejich náskok ve výstavbě, kvalita a např. i počet tunelů je proti České republice neuvěřitelný. Kde je problém?

Přichází doba, kdy si budeme muset zvyknout, že výnosy z daní pokryjí maximálně běžný provoz státu, platby za sociální systém a údržbu. Státní správa bude mít tendenci snižovat státní dluh a na velké investice nebudou zbývat finanční prostředky.

Rozpočet Státního rozpočtu dopravní infrastruktury je na rok 2010 sestavený jako vyrovnaný s objemem cca 96 miliard Kč. I přes tento rámec obsahuje deficit ve výši nejméně 18 miliard Kč. Důvodem je obrovský rozsah staveb zapojených do operačního programu EU Doprava u kterých musí stát zajistit spolufinancování z národních zdrojů. Dochází tak k zastavování a konzervaci již vysoutěžených a rozestavěných akcí a hrozí, že pokyn nezahajovat žádné nové akce v roce 2010 bude prodloužen i do dalšího roku. Podle mých informací je na celou údržbu silniční sítě dálnic a silnic I. tříd (včetně souvislých oprav) pro rok 2010 vyčleněna pouhá 3 mld. Kč. A s otevíráním nových úseků dálnic tato částka neroste, naopak. Tím, že stavíme, si vlastně předepisujeme další mandatorní výdaje.

Výnos ze současného systému elektronického mýtného je velmi nedostatečný. Prozatím samozřejmě chybí legislativa, ale otevírá se zde proto prostor pro soukromé investory a to především ve výstavbě a rekonstrukcích dálnic. Myslím si, že cestou není tzv. PPP systém, ale postupné předávání nových či rekonstruovaných úseku do správy soukromých společností. S tím půjde v souběhu rozšiřování a zdražování mýtného systému, popř. změna jeho výběru.

Jsme jednoznačně v postavení tranzitní země a výběr výkonového mýtného např. v Chorvatsku, který je spojený s bezprecedentní rychlostí výstavby, je příkladem, jak to může v budoucnosti fungovat. Je to především problém politický, ale prosadit tuto změnu a způsob myšlení bude stejně nutné, jako uskutečnit důchodovu reformu.

Z dálnic se tak může stát síť velmi kvalitních komunikací s dostatečnou sítí služeb a odpovídající kapacitou. Kdo se však bude chtít svést a přepravit rychle z místa A do místa B, bude muset zaplatit. Alternativní síť silnic nebude tak kvalitní a řidiči si velmi rychle uvědomují, že platbou výkonového místa vlastně šetří. 

Jedině výše uvedená opatření podle mého názoru zabezpeční plynulé financování ostatních staveb z národních zdrojů. Máme velký dluh v rekonstrukcích regionálních železnic, budování obchvatů měst a obcí a plošných opravách silnic nižších tříd. Výstavba dálnic totiž odčerpává největší část státních financí a půjčování si, či vydávání dluhopisů jejich budování dále prodražuje.