Dívám se z okna

Opět trochu poezie. Nikoho snad nezabije. Sedím v hotelovém pokoji a koukám z okna.

Skrz stromy svítí slunce,

bílá se třpytí v jehličí,

nevidím myšlenek konce,

duše svou touhou křičí.

Chci se rozletět a doplout až tam,

kde matička bolest vyprodala krám.

Slunce už zapadlo,

pan vrchní večeří sám,

není tu křesadlo,

temnota pospíchá k nám.

Dobrou noc všem,

mám rád tichou zem.