Chvála obyčejné neděli

Neočekával jsem to, ale slunečný závěr prvního podzimního měsíce ve mě dnes zanechal krásnou stopu. 

Ráno nás probouzí zlatým slunečním světlem a vymetenou oblohou. Sváteční mše svatá se stává neobyčejnou díky svatováclavskému výročí. Chorál se line z oken kostela.

Dopolední káva vypitá v kuchyni a poté sekání trávníku ve voňavém, lehce sychravém vzduchu. 

Výborný oběd prožitý s rodinou u jednoho stolu a mírně zlobící děti. Sladký zákusek navrh.

Úklid nádobí, děti kreslí, nebo stříhají.

Navážení kypré hlíny na část nájezdové cesty vedle domu a zakládání trávníku.

Na modré obloze tryskají bílé páry ze stříbrných letadel, které míří někam za obzor.

Šlapeme na kole po polních cestách k lesní vývařovně. Limonáda a hranolky, smějící se lidé.

Návrat domů zlátnoucími lesy, kolem ztichlého rybníka, borovice šumí ve větru.

Večer se smějeme u pohádky, děti jdou spát.

Je to zázrak. A iluze. Dnes už nezapnu televizi.