Hlava 22 po anglicku, aneb veselé příběhy s bankou

Jestli si totiž myslíte, že jen tak přijedete do Anglie, nekráčíte do banky (tak jako já) a řeknete, že chcete otevřít účet, aby vám tam firma mohla posílat prachy, tak to se šeredně mýlíte.

Canary Wharf aneb kde sidli prachy...

Takhle to tady totiž nefunguje! Otevření účtu jedna z prvních opravdových zkoušek trpělivosti, tedy jedna z prvních v řadě, takové WRS, NI a další lahůdky také stojí za to, ale o tom až někdy jindy. Takže, představte si situaci, kdy dostanete v Anglii práci a zaměstnavatel vám pošle k vyplnění formulář, kde je napsáno – číslo bankovního účtu.
Řeknete si, no to přece nic není, mám přeci účet u český banky, tak to jako mezinárodní firma pošlou tam. Prdlajs! Anglický firmy neplatí rády mzdy na zahraniční účty, ale chtějí místní. Ok, žádnej problém. Tak si tady otevřu účet. A o víkendu se vydáte kousek od hotelu, kde bydlíte, než si seženete bydlení, což jsem popisoval je taky kapitola sama pro sebe, a mohu říct, že například pronajmutí si one bedroom apartment v Londýně, je pomalu těžší, než získat hypotéku v Praze.
Dojdete tedy do banky s celkem jasným požadavkem – „dobrý den, chci si u vás otevřít účet, aby mi sem mohla chodit výplata.“
V Čechách by před vámi pomalu rozvinuli červenej koberec a předháněli by se co vám můžou nabídnout. Jenže v Londýně je to jiný. Tam stojí ve dveřích vyhazovač a ten se vás zeptá, co chcete, když řeknete, že si chcete jít otevřít účet začne vás bombardovat dotazama (ve stoje) proč si ten účet chcete otevřít atd. Pak vám oznámí, že vám účet nemohou otevřít!
Vysvětlíte borcovi, že jako fakt chcete účet, aby vám tam mohli chodit prachy. Jenže, ani to banku nezajímá. Problém totiž je v tom, že abyste si mohli otevřít v Anglii účet, potřebujete ADRESU!
A to adresu stálou. Nemůžete tam dát adresu v ČR (ta neplatí), nemůžete použít adresu hotelu, nemůžete použít adresu zaměstnavatele. Musíte mít PROOF OF ADDRESS, jinak vás vyhazovač prostě vylifruje ven – „sorry kámo, sice bys nám chtěl posílat prachy, ale bez adresy, ani prd, sežeň si adresu a pak přijď.“
Jelikož, jak jsem se dozvěděl na internetu od krajanů, opravdu tuhle zkušenost zažilo tady hodně lidí. A tak jsem si nakonec nechal poradit, že HSBC má nějaký účet Passport, díky němuž je schopna bez proof of address otevřít účet. Vydal jsem se tedy hrdě do HSBC a pro jistotu jsem si vzal oblek a v práci mi vytiskli potvrzení, kolik beru a svolení, že veškerá korespondence může chodit k nim.
Takto vybaven jsem nakráčel do místní pobočky HSBC. Byla sobota a tak místo vyhazovače tam byla jen nějaká o hlavu menší arabská vyhazovačka, která se mi sice pokoušela zabránit v dalším přístupu na pobočku, ale její fyzická konzistence proti mým skoro 100 kilům byla málo a já ji oznámil, když jsem samozřejmě zjistil, že ani ten passport co inzerují mi nemůže udělat, že se odsud nehnu, dokud nebudu mít účet. A drze jsem se probojoval dovnitř pobočky a usadil se na čekací křeslo pro zákazníky.
Tato scénka vyvolala poměrně značný zájem stran osazenstva pobočky a tu se po chvíli vynořil další Arab tentokrát v kravatě a košili, který se mě otázal, co chci. Opět jsem ho překvapil netradičním poždavkem na banku, že si tu chci otevřít účet. Borec mě vysvětlil, že to nejde, pokud nemám trvalý bydliště. Ovšem já se nenechal odbýt a vytasil jsem se dopisem s práce a začal jsem mu mávat před ksychtem se zlatou visou a ptal jsem se ho, zda si myslí, že zlatá visa se vydává jen tak napočkání. A zda když kouká na ten papír s mým příjmem, který rozhodně i na Británii byl poměrně slušný, zda si stále myslí, že si tu nemohu otevřít účet.
Borec se na chvíli zamyslel a pod tíhou důkazů, musel sám, rád, nakonec uznat, že si ten papír z práce a moji českou občanku vezme a pokusí se podívat, zda by pro mě přeci jen něco nemohl udělat. A zmizel. Vyhazovačka mě sice po očku sledovala, ale jinak už nechávala věci na šéfovi pobočky, který se vyklubal z  toho chlapa v košili.
Ten se vrátil zanedlouho také. Ovšem jeho chování se značně změnilo. Usmíval se a ujistil mě, že nejen mi URČITĚ rád otevře účet, ale dokonce, protože „You Sir“ nebudete mít nějakej basic účet, ale pro Vás jistě bude možno („osobně se o to postarám“) zřídit náš Advance účet, který má obrovskou spoustu výhod („tady máte brožurku“). Po chvíli bylo jasno, co tak změnilo chování šéfa pobočky. Jakmile si totiž půjčil moje potvrzení z práce, tak první co udělal, že si ověřil, zda firma existuje v jejich systému. Jenže ten rovnou systém nejen zahlásil, že existuje, ale i ukázal, že je to VIP klient. A dle dalšího chování obrat co bance tento VIP klient dělá jej přinutil málem přijít v předklonu.
Nakonec se mě ujal specialista pro byznys a VIP klientelu „přece Vás Sir nebudeme obsluhovat tady na přepážce, sedněte si do tohoto koženého křesla a vyčkejte, kolega se Vám bude hned věnovat.“
A taky, že jo. Jiný týpek, tentokrát černý, jak bota a s jménem co mi připomínalo šéfa OSN, se mě ujal a začal se mnou řešit účet. Opět mě asi pětkrát ujistil, že nic není problém a vše bude rychle zařízeno. Vyplnil se mnou dokumenty a dle dohody se šéfem najednou šlo použít adresu firmy jako doručovací. Teda – tak jako všecko v Anglii – to mělo jeden malý háček.
Účet mi sice byl udělanej, dostal jsem číslo, materiály a všechno, ale….
Jen vám ho nemůžeme zaktivovat, protože potřebujeme, poslední drobnost. Další potvrzení z práce! Cože? Zeptal jsem se, „To vám nestačí tohle?“ „No jako je to dobrý, ale potřebujeme, aby to bylo jinak napsaný, jinak nám to zamítnou.“
Ok, takže dohoda zněla, že šéf pobočky pošle, co chce, aby naše HR napsalo a borci v HSBC se postarají, aby účet byl aktivní. Fajn, opouštěl jsem tedy pobočku s tím, že to (jak jsem byl několikrát ujistěn), jen drobná administrativní procedura a bude to rychle vyřešený.
Ovšem tak easy to nebylo. Naše HR mělo jeden speciální formulář na něm vydávalo potvrzení a to co chtěli z banky napsat, nějak nesedělo do toho, co se vlastně na ten formulář psát může. Mezitím mě ta samná slečna z HR, která mi nemohla vydat to potvrzení, začala uhánět, že potřebuje kvůli payroll (mzdovému účetnictví) zadat mé číslo účtu do systému. Na to jsem ji odpověděl, že číslo mám, ale ten účet není aktivní, protože od ní nemám papír co potřebuje banka a tak pokud mi tam pošlou prachy nebudu si je moc vybrat.
Tudíž jsme se na pár dní zasekli v takové hezké Hlavě 22 – Anglická firma nevyplácí peníze na účet jiný, než v anglické bance, ale anglická banka neaktivuje účet, když nemáte řádné potvrzení o adrese, nebo to náhradní z práce.
Po pár e-mailech mezi ředitelkou HR a šéfem pobočky HSBC se podařilo najít přijatelnou formulaci, která umožnila, aby mi banka (po týdnu) slavnostně aktivovala current account.
To však stáke ještě není vše, jak říká Horst Fuchs!
Teď nastala druhá fáze akce zvaná karta (doba trvání 5 týdnů). Za tu dobu se stalo toto. Přišly mi peníze a já neměl stále kartu, začal jsem tedy kartu shánět a zjistil jsem, že jsem ji již dostal. Takže jsem začal prověřovat na recepci v práci, zda něco nepřišlo. NIC! Po důkladné diskusi s borcema dole na recepci v baráku (byznys centrum kde sídlí mnoho firem) si jeden rozpomněl, že něco z HSBC přišlo. ale mysleli, že to sem nepatří , tak po poslali zpět. Ok, zavolal jsem tedy na linku co mám dělat. Zásilku samozřejmě nemají, ale můžeme vám vydat novou kartu. Ok, tak ji pošlete na pobočku prosím. (uplyne týden). Dobrý den, tak jsem tady (na pobočce pro kartu) „jo tu tady máme“. „Super, kde je pin?“ „Ten vám přišel poštou“. Mezitím v práci „Tady je pro tebe nějaká obálka s HSCBC.“ Takže….
Otevřu obálku a tam stojí „že tento pin je kartě končící číslem XXXX“ kouknu na svou kartu a samozřejmě má jiný číslo. Volám na linku. „Dobrý den, nedostal jsem kartu a tak jste mi vydali novou, ale mezitím mi přišel pin a asi bude k tý starý kartě, co mě nepřišla. Co mám dělat?“
„to by vám měl fungovaten starej pin k tý  nový kartě…“
„Ok díky“
…no o víkendu uvídím, doufám, že se po 5 týdnech skutečně dostanu k prachům na britském účtě. Teda, abych zas nepomlouval, internetový bankovnictví mi fungovalo už 3 týden. Jo a z práce mi tam taky prachy přisly.
Každopádně, když jsem svoji story vyjevil na Facebooku, kámoš co bydlel půl roku v Anglii, mi na to odpověděl.
„No to máš štěstí. Já měl všechny potvrzení a dokonce i tu adresu a stějně mě žádná banka neotevřela účet. A to jsem jich zkoušel několik…“