Kolikrát jsem četl na zdejších blozích, že euro končí. Dokonce sám prezident Klaus se nechal slyšet, že „euro je v posledním tažení“. Tyto věty pak získají obří ovace a výkřiky v diskusích „jen ať se ta RVHP rozpadne.“ a další oblíbené „vrátíme zpátky EHS“. Tyhle teorie však mají tři zásadní trhliny, 1) ČR euro nemá, 2) ČR nikdy v EHS nebyla, 3) ČR není jedinou zemí v EU, aby rozhodlo samo o její formě. Co se týká eura, Česko není zemí eurozóny, tudíž nemá žádný hlas o osudu společné měny jiných zemí. Stejně jako nemůže olvivnit dolar, nebo čínský juan.
mincovna.as
Pokud ČR by bylo zemí eurozóny, jakože není, mohla by hlasovat pro zrušení měny, vystoupení člena...apod. Jelikož stojí mimo euro, rozhodnou jiné země bez nás. V tomto případě totiž nemáme ani poradní hlas. Bavíte-li se s lidmi, kteří v euro dostávají výplatu, platí nájem, mají úspory a kupují si například potraviny, je názor na rozpad jednotný. (a uvádí ho i Jakub Janda v recenzi knihy o euro) „Je v tom příliš mnoho peněz“.
Tahle věta v Česku asi nepochopitelná. Věřte, že v Holandsku, Belgii anebo Německu, kde jsem ji opakovaně slyšel, moc dobře vědí, co znamená. Problém totiž jem že měna má hodnotu, pouze pokud ji lidé věří. V zemích, kde se platí eurem si lidé uvědomují, že 1 euro nerovná se automaticky 1 jednotka nové nárdoní měny, která by vznikla po euro. Zrušení euro znamenalo riziko plošné ztráty hodnoty měny v 17 státech, proto se do tohoto scénáře nikdo moc nehrne. Proč? Stačí si uvědomit, jak to s tím eurem. Pokud totiž je jednotná měna odrazí se to na exportu (například prodáním vlaku do Itálie) vždy německý podnik dostane stejnou hodnotu (euro) jakou by dostal pokud by ten samý vlak prodal v (euro) na domácím trhu.
V případě, že by měna jednotná nebyla, dojde k znehodnocení budoucích a současných kontraktů nominovaných v euro. Měna silných států jako Německo by tak posílila a spousta jejich exportu stala neprodejným. Mnoho kontraktů by tak nebylo zaplaceno, nebo by byla zaplacena jen část, jelikož kontrakt byl nominován v euro tedy ve stavu – obě země (výrobce – Německo) má euro a (kupující – Španělsko) má euro. Po rozpadu euro by došlo velmi pravděpodobně k propadu nové španělské měny (odhadem 40%) proti původnímu euro. Co horší, když by se rozpadlo euro, německá měna by posílila. Jelikož by se do ní mnoho investorů snažilo (stejně jako se při krizích děje se zlatem, nebo švýcarským frankem) nalít velké množství investic. To by zdražilo německý export. Kontrakty, by nyní stály před právní bitvou, a) je cena nominovaná v euro rovna nové německé marce?, b) pokud ano, v jakém kurzu?, c) pokud není smlouva řízena německým právem určujícím, že se musí jednat o německou měnu je rovna částka v euro stejné částce v nové španělské měně?
A to jsme se bavili jen o jednoduchém kontraktu. Představte si, jak by asi dopadlo, kdyby se rozpadlo euro a řekové, jejíž měna by šla dolů o například 80% by měli platit dluh v nové měně, jež by byla mnohem silnější, než kolik by dokázali získat. Samozřejmě, že o těhle detailech čeští euroskeptici slyšet nechtějí. Ďábel je však skryt v maličkostech. Je velmi snadné křičet euro je špatné, at se rozpadne, na to však ČR nemá žádný vliv. Navíc, jak prezidentu Klausovi, chtěl připomenout rakouský novinář, Škoda Auto největší český vývozce, má velkou část produkce placenu v euro. Opravdu je tedy v zájmu ČR, aby se rozpadla měna v níž do ČR proudí nemalá část příjmu HDP?
Podobná situace je pak s onou bájnou EHS, předchůcem EU. Je fajn chtít návrat něčeho, čeho ČR nebylo součástí a ani tam nikdy nebyla přizvána. EHS skončila roku 2002. ČR vstoupilo do EU roku 2004. Problém totiž je v tom, že pokud by se znovu EU transformovala do EHS, ČR v ní nemá zaručené místo. Samozřejmě spousta naivních lidí věří na pohádky o EFTA a tomu, že by rozpad EU neznamenal přehondocení všech stávajících smluv. Každá smlouva však má nejen jednu stranu (Česko), ale v případě EU 23 dalších zemí. A ty by musely akceptovat vše tak, jak si ČR představuje. Proč by to dělaly? Zejména pokud moc dobře vědí, že Česko vyrábí například auta levněji, než ve Francii, Španělsku, Belgii, nebo v Neměcku. Rozpadem eura by všechny tyto země přišly o obrovské peníze a velmi pravděpodobně by se zvýšila, již teď katastrofální nezaměstnanost. (Pokud si myslíte, že si vymýšlím, přečtete si speciální report o Francii v posledním The Economist. Možná pochopíte, co se vám už 2 roky snažím marně sdělit.)
Opravdu si někdo myslí, že by země s vysokou nezaměstností, například Španělsko, kde je přes 50% mladých lidí bez práce, Itálie přes 30%, Francie přes 25%, by zachovaly český dovoz, který jim ničí pracovní místa v automobilovém průmyslu? Nikoliv, rozpad eura by přepsal všechno. Země by se vrátily k národním státům a zvýšily by ochranné bariéry svého trhu. Čím víc by se zvyšovala nezaměstnanost, tím víc by se zvyšoval tlak na místní vládu na ochranu pracovních míst. Konekonců stačí se mrknout, co se děje ve Francii, Španělsku, nebo na protest yv Německu. Škoda je součástí koncernu Volkswagen, stejně jako je třeba Seat. Nikde není zaručeno, že ji přístup na trhy zůstane ve stejném rozsahu, pokud by ČR z EU vystoupilo.
Česko nemá žádnou konkurenční výhodu, která by nám zaručovala, že se z nás ostatní země posadí na zadek a přijmou naše podmínky. Podíváte-i se na to vzývané EFTA je toho součástí; Švýcarsko (banky), Norsko (ropa) a malinkaté státečky s méně, než stovkou tisíc obyvatel. ČR nemá ropu, banky ani pár set tisíc obyvatel. Naopak je na ropě závislé, banky patří zahraničním bankám převážně ze zemí eurozony a co horší majorita českých zaměstnavatelů je rovněž ze zemí eurozony, nebo je přijmech v euro existenčně závislá.
Debata v Česku se bohužel pohybuje pouze v rozmezí EU je nějaká divná, tak se musí rozpadnout. Co si však mnoho lidí zřejmě neuvědomuje, že ČR rozhodně netahá za silnější kus provazu. Rozpad euro by pro Česko znamenal obrovský problém, nikoliv výhodu.
http://www.economist.com/blogs/dailychart/2010/12/europes_economies
