Už nás ženou, ale ještě nás nemají

Na všem špatném lze nakonec najít něco pozitivního. Je známá pravda, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. Což umožňuje odstup a přirozenou obranu organismu.

foto:Jiří Bohdal

Blbá nálada má různé stupně a v tomhle je čeština dokonalá, že rozlišuje hned stupně tři. Blbá, blbější, třetí stupeň se moc nepoužívá. Proč ? Třeba proto, že ten stav nejblbější  málokdy nastává. Laškujeme s tím, co všechno je blbé, ale co všechno je „nejblbější“ si v povědomí nechceme připustit, protože si pořád ještě necháváme jistou rezervu. A protože to zavání nezvratnou rezignací. Je tedy docela pozitivní, že tohle kolem sebe zatím ještě neslyšíme.

Když o blbé náladě mluvil Václav Havel v devadesátých letech šlo o jinou blbou náladu, než o tu, co máme dneska. Zdá se, že všichni ti, co takovou tenkrát měli, se přes ni nakonec lehce přenesli, do ulic s ní nevyšli a u volebních uren docela odpovědně vážili, komu dát hlas. Uvidíme při dalších volbách, jak tomu bude.

Co všechno to může ovlivnit? Spousta věcí, ale v neposlední řadě výdělky.

Jaké je máme: v průměrné mzdě na tom nejsme  tak špatně, vždyť jsme za sebou nechali Chorvatsko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rusko, ale i Hongkong, Brazílii a Čínu !!! Ovšem: tři čtvrtiny obyvatel naší země na průměrnou mzdu vůbec nedosáhne. Jsme vpředu, ale současně dole. Negativní čísla nás dohánějí. Z jakého úhlu se na to má člověk dívat? Ono je několik vysvětlení, ale zajímá to někoho? Ono je to jedno, protože je zřejmé, že řada lidí je odměňována nespravedlivě. Tedy důvod k té nejblbější náladě tady je. Přesto se mi podněcování jakékoliv skepse jeví jako vražedné. Jako bychom nabídli stovky prášků na spaní s doporučením jejich užití na jediné polknutí.

Je tady tedy jeden problém, co říci na závěr úvahy o blbé náladě a nechuti ke skepsi a přitom si neodporovat. 

Jistě jsou mezi politiky ještě lidé, kterým lze věřit. Ale do popředí navíc vystupuje potřeba osobnosti, která má  energii odpovídající  výkonu jaderné elektrárny. Jistě by nemělo být těžké rozpoznat, v čí prospěch tu energii chtějí vynakládat. Není to ani o vlastním prospěchu a ani o urputném a nesmiřitelném boji za jedinečnost svých genialit. Budou prezidentské volby. A bude se vlastně vyměňovat palivový článek. To se nedá se zavřenýma očima. Bylo by fajn, kdyby v Praze na Hradě usedl někdo, kdo skepsi a blbou náladu v podhradí bere vážně, ale má tu sílu ji rozehnat. Žít je s ní sice možné, ale jen pár minut denně.