Tiskovka

Prezident slíbil, že umožní novinářům, aby se ho na tiskové konferenci zeptali, na co chtějí. Upozornil však, že někteří mají smůlu. Některým neodpoví. Mnozí to tušili. Tiskovka začala tím, že se dlouho nikdo na nic neptal.

 „Je čas na hodnotné otázky.“ Vyzval je prezident. Ticho. "Nikomu nevnucuji své subjektivní mínění, byť podložené dlouholetými zkušenostmi, že nejpitomějším tvorem na zeměkouli je současný český novinář. Prosím, ptejte se." Ticho. "Novináři nikdy neuvažují reálně. Novináři jsou ireální. Zkuste to tedy, jak to umíte. Hlavně už ale něco žblebtněte."
Stavidla ostychu se přece jen uvolnila. Seděl před nimi obyčejný člověk, co rád pokouří, popije, projde se lesem, tak jako my všichni a působí „tak ňák“ jako dobrý kumpán.
„Pane prezidente, už jste slyšel, jak vyhodili toho kluka, co pustil do světa zprávu o popelníčku, co jste neměl po ruce? Jak jste si o něj říkal? Nedal byste mu milost?“
„Já žádné milosti dávat nebudu. S výjimkou těch, co umírají ve vězení a chtějí poslední dny strávit doma.“
„Ale on není zavřenej.“
„Tak má smůlu.“
„Pane prezidente, kdo by  podle vás byl nejlepší premiér?“
„Nějaká obluda. Obluda starosta, nebo hejtman. Řekněme si to na rovinu. Protože... co je to premiér? To je jen do obludnosti zvětšený starosta, nebo hejtman.“
„Pane prezidente, jakému vínu dáváte přednost?“
„Já sice nejsem bisexuál, ale v oblasti vína dávám přednost oběma druhům.“
„Pane prezidente, proč nemáte rád česká média?“
„Nechci přeceňovat vliv českých médií. Vymývání mozků vedlo přemýšlivé lidi k tomu, že mi nakonec dali svůj hlas.“
„No a jak je to s tím znásilňováním. Prý je potřeba znásilňovat, abychom nezdegenerovali? Tak jak to prý dělali zemani?“
„Chytřejších slov se dneska asi nedočkáme, že?“
„Ale vždyť všechno, na co jsme se teď ptali už máme nazkoušené z dřívějška a prošlo to nám i vám.“
„Tak máme smůlu všichni.“