Z vlastní zkušenosti již mohu říci, že kdokoli vyhodnotil koupi a opravu staršího domu jako krajně masochistickou akci, měl pravdu. Zejména pokud v něm současně chtěl a současně nemohl bydlet. Naše krušná zkušenost pokračuje...
Naše nekonečná stavba pokračuje, leč vytrvale pomalu. Z mého pohledu jsou výsledky téměř zanedbatelné, ale nechávám to k řešení jiným. S blížícím se hlavním letním projektem přibylo v práci práce. Dvakrát jsme s dětmi přenocovali u maminky a na víkend se přesunuli do Omic. V týdnu jsem si objednala hrábě na trávu. Byla jsem z nich nadšená až do chvíle, kdy jsme při úklidu kůlny našli téměř totožné. Ale při velikosti naší travnaté plochy jistě zahálet nebudou.
Úkol na další víkend zněl jasně – opravit plot. Mezi mocnými sloupky s průměrem 20 centimetrů (pravděpodobně původně od elektrického vedení) chyběly dvě výplně. Taky chyběla vrata a na obou krajích končí oplocení zahrady poněkud neurčitě volným průchodem. Po spojení dvou navíjecích prodlužovaček manžel dovedl elektrickou energii až k horní hranici pozemku a díky tomu navrtal absentující upevnění. Výplně dlouhé přes dva a půl metru (a vysoké asi 2) jsme pak společnými silami zavěšovali, přičemž jsem se marně pokoušela naznačit, že nejsem Rambo. Po dlouhém úsilí, pár neshodách a několika nadávkách je plot téměř jako nový… a skoro kompletní; jen ta brána stále chybí.
V rámci pokračování akce „úklid zahrady“ jsem se tento víkendu vrhla na další zákoutí – tentokrát horní roh až u plotu. Stojí tam chlívek a za ním byl složený neznámý materiál pod zvlhlou vrstvou listí z ořešáku. Mé snažení místy opět připomínalo archeologické vykopávky. Aby však nacházené předměty nabyly historickou hodnotu, musely by ještě nějaký čas ležet… Postupně jsem odhalila armatury, pozinkované plechy, vlnité plechy, šalování, rozbité sklo, různé druhy izolací, pouliční lampu, starý ohavný koberec… a zejména 3 obří pytle poněkud zaleželé slámy. Čtvrtý pytel byl naplněný zbytky polystyrenu, byť se mi nepodařilo přijít na důvod, proč je někdo schraňoval (možná jako plovák?). Materiál spíše na likvidaci než využití. Ale při vyklízení jsem našla nadějně vypadající keříky malin a také lesní jahody – takže alespoň mírná satisfakce.
Moje vykopávky přinesly především řadu předmětů, kterých se budeme muset zbavit. Ale naštěstí je roh zahrady poměrně vzdálený, přes chlívek (dokud nespadne) není vidět, a tak to není nutné řešit okamžitě.
Abych trochu zapracovala i na blízkém okolí domu, vytrhala jsem na dvoře kopřivy a jiný plevel kolem původní hortenzie. Kterou se navzdory předpokladům zatím nepovedlo dělníkům umořit. Při jejich likvidaci jsem narazila na trs meduňky, vzrostlou hostu a nízkou rebarboru. Po chvíli boje s jejich značně propleteným kořenovým systémem (rebarbora jednoznačně rozsahem vedla) jsem všechny rostliny postupně přemístila do zahrady, každou na jiné místo. Dvůr po odstranění plevele a loňských suchých květů překvapivě hodně prokoukl. Navzdory hromadě suti střídavě měnící objem.
K večeru se stavila maminka pro změnu s druhou tetou a strýcem. Přivezli mi z chaty skalničky a samozřejmě byli taky trochu zvědaví. Oba stavaři, oba řadu zkušeností s rekonstrukcemi domů… že prý nám tu práci nezávidí. Ale také predikovali, že jednou to bude hezké. Snažím se tomu věřit.
V pondělí mě pak cestou do práce oslovila múza, výsledek přikládám.
Binární bydlení
Bydlíme bohémsky:
Bezútěšný barák bez bojleru - babiččina brněnská betonová bytovka.
Březnové bláboly banalizující bourání barabizny: „Brzo budeme bydlet“ – Blbost!
Banda brigádníků betonuje baráček. Bednění bylo bohužel bídné. Bravo!
Borci bagatelizují bizardnost budování. Bezostyšně blafují.
„Blbá blondýna buzeruje…“
Bez bojleru bydlení beznadějné.
Bohunická babička brblá – budeme bezdomovci? Bojujeme.
Brutální bilance.
Brigádníci berou benefity, baští bagety; budování bravurně bojkotují.
Brala bych bivakování bez barikád banánových beden.
Brala bych bydlení, byteček, boudičku…bez bazénu, bez balkonu.
Budoucnost…?
