kOmický blog CDXXXVII.

Tradiční podzimní cyklistický víkend přinesl seznámení s letošním vínem a s osobními limity potomka.

U dříve hromadné akce s přibývajícími roky ubývá účastníků, neb řada dětí již více netouží po víkendové společnosti rodičů (a naopak šikovně využívá jejich nepřítomnosti). Přesto jsme tradici chtěli v letošním roce ještě udržet.

Na počátku léta jsem vyhledala několik příhodných ubytovacích kapacit v lokalitách příznivých pro cyklistiku nezdatné omladiny. Nejvíce zaujalo ubytování, které bylo jednoznačně nejdražší - což ovšem nečekaně všichni zainteresovaní přehlédli. Užili jsme si díky tomu příjemný penzion vybavený množstvím nábytku z masivu a krytým bazénkem na tři tempa.

V bazénu naše dítě předvedlo mimo tradiční plavecký styl "na psa" i tři ukázková tempa, než narazilo do protější stěny bazénu. Děti kamarádů se v bazénu občas vzájemně topily, což se nesetkávalo s pochopením rodičů. Případní přihlížející ubytovaní hosté prostor v naší přítomnosti houfne opouštěli. Večerní i ranní koupele ale měly každopádně své kouzlo.

Sobotní cyklistika byla po prvních kilometrech proložena ochutnávkou letošního burčáku, neb si nejmladší účastnice výpravy stěžovala na bolest hlavy. Jelikož tato ani po podání ibalginu postižené a druhém kelímku vinné šťávy (užitém rodiči) nepolevila, uvolila se maminka dceru doprovodit zpět na ubytování.

Na předstírání sportovních výkonů zůstali dva tatínkové, dva synci a já. Počasí bylo nadmíru příznivé, krajina mírně zvlněná a víno ve všech konzumovatelných podobách všude dostupné. Pozvolné kopečky se však našemu dítěti jevily jako ukrutné kopce, neb neumí správně přehazovat a unavuje se i v rovinkách zběsilým šlapáním na lehký převod.

Objektivně přiznávám své selhání, neb náš letošní cyklistický trénink zahrnoval jediný výlet z domova do nejbližší obce na zmrzlinu, přičemž závěrečné stoupání bylo pojato jako pěší.

Špatné užívání přehazovačky se synáčkovi dosti vymstilo na posledních kilometrech, kdy po třistapadesátém upozornění na špatný převod chtěl vyjádřit svůj nesouhlas - a otočil se na matku; bohužel i s řidítky, čímž se odsoudil k pádu na polní cestu pokrytou vrstvou jemného štěrku.

Pohled na krvavé koleno mu na optimismu nepřidal. Po chvíli řevu však poslušně nasedl a zbytek cesty k ubytování překonal. Podobný zbytečný pád předvedl o hodinu dříve i druhý z chlapců, když si při nasedání omylem zacvakl nášlap; při této příležitosti nás hlasitě seznámil s nečekaným rozsahem svého slovníku.

Při čtenářském odpočinku jsme se s drahým chotěm shodli, že je třeba se nejmladšímu dítku více věnovat, jakkoli naše rodičovská kapacita je již značně vyčerpána. Uvedení této myšlenky do praxe bude podobně bolavé jako koleno našeho dítka, které jsme přelepili vypůjčenou velkoformátovou náplastí.

Příštího dne již nikdo z příomných nejevil o cyklistiku zájem, proto jsme se vydali do Mikulova na prohlídku jeskyně Na Turoldu, která se vyznačuje velmi specifickou krasovou výzdobou připomínající mrtvé korály. Mírné projevy klaustrofobie jsem preventivně eliminovala ochtnávkou místního burčáku. Návštěva jeskyně přivedla - zcela netématicky - naše dítě k myšlence chovat doma želvu.

A z pocitu nevyužití jsem po návratu domů odpoledne umyla všech devět bohatě členěných oken a dvoje dveře, přičemž jsem přemýšlela, do jakých pohybových a vzdělávacích aktivit zapojit lenivého synka. Podnětné maminčiny návrhy se však shledávaly s velmi vlažným ohlasem.