kOmický blog CDXXXV.

Paradoxem života shledávám, že každý pokus o odpočinek je současně zdrojem mnohonásobně zintenzivněného stresu.

Což se projevilo i při letošním letním prodlouženém víkendu s manželem v horách, kam směřoval relaxovat po dramatickém závěru projektu "Dešťovka". Lze-li hovořit o odpočinku, když minimálně desetkrát za den volají děti.

Ačkoli byl čtvrtek, opustit velkoměsto se ukázalo jako nesnadný úkol. Po hodině popojíždění jsme urazili závratných patnáct kilometrů. Ráno jsem obdobnou vzdálenost absolvovala na kole za poloviční čas. Drahý choť za volantem popíjel energeťák, díky kterému pravděpodobně na následně uvolněné dálnici důsledně ignoroval nejvyšší povolenou rychlost. Na sedadle spolujezdce jsem se tak potila i bez konzumace.

Ačkoli vypadal znaveně, jeho bystrý mozek již u Vyškova správně vyhodnotil, že rezervovanou termální káď s výhledem na hory do sedmi hodin nestihneme. Přesun na osmou byl poměrně nenáročný úkon, problémy nastaly později.

U bezkontatkního hotelu jsme - poznamenáni cestou - bezmocně zírali na uzavřenou schránku obsahující naše vstupní karty, otvíratelnou pomocí PINu, který jsme neobdrželi. Po marných pokusech s aplikací Alfréd manžel vnikl do areálu brankou označenou "pouze pro ubytované" a se štěstím našel jedinou přítomnou slečnu z obsluhy.

Ta nám sice otevřela dveře jinak bezobslužné recepce, nicméně karty jsme získali až po několika marných společných pokusech dovolat se jakékoli kompetentní osobě. Vedlo univerzální telefonní číslo uvedené ve všech materiálech, které opakovaně nahranou zprávou sdělovalo, že se pracovníci věnují jiným volajícím, načež se hovor ukončil. Poslední zastižená dáma nám PIN ke schránce prostě nadiktovala.

Bezkontaktní ubytování pokračovalo snídaní servírovanou v bedýnce za dveře; v recenzích ji jedni zatracovali a druzí vyzdvihovali. Každopádně z většiny nebyla určena pro osoby s nesnášenlivostí lepku a mléčné bílkoviny. Manžel si však na čerstvém a dosud teplém chlebu jistě pochutnal. Mléko jsme ignorovali svorně. Velkým snídaňovým překvapením byla nevařená vajíčka - jejichž stav jsme zjistili až při rozbití skořápky jednoho z nich.

Poslední den jsme spali na Pustevnách, kde nás uvítali kontaktně slivovicí a první denní jídlo podávali klasickým bufetovým způsobem. Po letech jsme viděli architektonicky ceněné Jurkovičovy budovy v celé jejich kráse a spali v pokoji, za jehož okny se nepohybovali po lešení stavební dělníci.

Relaxační program zahrnoval cyklistiku, která se tradičně zvrtla. Projevený zájem projet cyklostezku okolo Bečvy záhy drahý choť vylepšil akční zkratkou po turistické značce - pochopitelně přes kopec. Překvapivě mám problém obvykle při sjezdu; především, pokud se na cestě nachází kořeny a kameny a je čerstvě po dešti. Kombinace všech těchto faktorů vede k hlasitým protestům a pěším sestupům.

Druhý kratičký cyklovýlet po hřebeni z Pusteven na Radhošť též vůdce dvoučlenné výpravy ozvláštnil návratem lesní cestou - údajně za účelem sběru lesních plodů. Po přechozí zkušenosti s nálezem roztomilých, leč nejelých hříbečků, jsem proti borůvkám nic nenamítala. Což se ovšem nedá říci o uzounké pěšině nad srázem, opět hojně vylepšené kamením, která se záhy rozšíila, ale také významně změnila sklon. Pod srázem jsme narhali ostružiny.

Zcela v rozporu s bezlepkovou dietou jsem při pobytu v Beskydech neodolala a pozřela řádnou porci halušek s bryndzou. Kupodivu mi ani nebylo špatně - snad proto, že jsem ji zazdila čokoládovým fondánem a kávou, kterou již asi dva měsíce vynechávám. Každopádně jsme díky této obsáhlé konzumaci přestáli v hospůdce celou polední bouři. A protože jsem před jídlem asi dvacetrkát přeplavala koupaliště, neměla jsem výčitky.

Při zpětném pohledu uznávám, že jsem během tří dnů na terase přečetla několik kapitol z knihy, v partnerské shodě shlédla dva díly seriálu a hodinu pobyla v nádrži s horkou vodou, pročež se zřejmě máme cítit relaxovaně. Ačkoli jsme v neděli spěchali domů, abychom ještě stihli něco udělat. Odpočinek muž zakončil balením brankářské výstroje, aby víkend uzavřel prvním podzimním hokejem.