kOmický blog CDXXXIX.

Počítač mi vytrvale nabízí články o boji s nadváhou po čtyřícítce, jakkoli nedostatkem pohybu pravděpodobně netrpím.

Po sobotní ranní procházce se čtyřnožcem a nejmladším potomkem jsem vyrazila k přehradě, přičemž společnost psa nahradila přítomost nejstaršího syna. Zatímco chlapci spolu testovali motorový rybářský člun, maminka podnikla plavbu na paddleboardu.

Počasí bylo slunečné, leč větrné. Při plavbě proti větru jsem mohla podrobně zkoumat břehy vodní nádrže, neb dopředný pohyb ve vlnách nebyl - navzdory vynaložené síle - nejrychlejší. Při návratu se rychlost značně zvýšila, nicméně většinu pozornosti bylo třeba věnovat zachování rovnováhy. I tak mi jedna zbludilá vlna podrazila nohy a vracela jsem se v mokrých plavkách.

Odpoledne doma zaměstnal všechny rodinné příslušníky otec rodiny. Seznam úkolů byl dlouhý, zahrnoval mimo jiné přesun množství předmětů z půdy a naopak na půdu. Tam jsme ukládali dřevěné desky, které se dosud křivily v průjezdu. Při šíři 205 cm sotva prošly úhlopříčkou dveří a v zaplněném prostoru přístavku nebylo jednoduché s nimi manipulovat, zejména když konkrétní způsob přesunu nebyl jasný ani vrchnímu veliteli. S dcerou jsme také zlikvidovaly velké množství nepotřebných krabic.

Později jsem úsilí zacílila na odstranění révy pnoucí se po síti trampolíny a sekání přerostlé trávy v zahradě. Strunová sekačka se spolupráci bránila. Nakonec jsem náš dosud nezahrnutý výkop pro potrubí přeskakovala s kosou v ruce; na vzrostlé kopiřivy v zadní části zahrady fungovala báječně.

Příštího dne se strunovka rozloučila definitivně. Zatímco se ji manžel - marně - snažil zprovoznit, lehly dosud neposekané části zahrady kosou.

Odpoledne mi přistavil praktické lešení do průjezdu, abych zde mohla obrousit trámy. Tíha pásové brusky mě mírně zaskočila a výšku lešení bylo nutné upravit, abych s ní nad hlavou dokázala manipulovat. Přesto jsem v pracovních brýlích statečně obrousila dva trámy, přičemž další 4 zůstaly na příští trénink. Navzdory ochranným prostředkům jsem do večera plakala a kašlala piliny.

V závěru víkendu jsem ruce zaměstnala ještě dvojitou masáží zatuhlého zádového svalstva kamarádek, při které mi běželo hlavou, že obvyklý pokyn "najděte si pohyb, který vám bude vyhovovat" pravděpodobně směruje starší dámy k odlišným aktivitám.

V souladu s doporučením publikovaných článků si však dopřávám i čas na sebe. Při hodince odpočinku (praktikované přibližně jednou měsíčně na masérském lehátku) jsem se dozvěděla, že mám svalnatá záda. Považuji to za dobrý začátek... a až zapracuji i na ostatních tělesných partiích, přihlásím se do fitness soutěže pro babičky.