kOmický blog CDXXXIV.

Přibližně po třech měsících střídavě intenzivní práce bylo úspěšně završeno domácí vodohospodářské veledílo usazením nádrže na dešťovou vodu.

Dokončení nabralo nečekaný spád, když drahý choť ovlivněn nepříznivou meteorologickou předpovědí objednal nezbytnou dopravní a zvedací techniku na konkrétní termín, do kterého zbýval pouhý týden. Oceňovala jsem jeho odvahu, neb část této doby jsem měla trávit mimo domov, stejně jako starší syn - čímž byly pomocné pracovní síly prakticky vyčerpány.

Rovněž jsem bojovala s obavou o jeho zdraví, neboť dno obří jámy začišťoval ručně - zpočátku pomocí krumpáče, později účinněji zapůjčeným kangem. Nenápadně jsem obětavého partnera monitorovala zasíláním fotek dětí a krátkých zpráv očekávajíc reakci, neboť kamerový systém nenabízel žádný relevantní obraz.

Po návratu jsem spatřila připravenou jámu a značně unaveného muže a syna, (kterého si otec několik dní před původně plánovaným návratem přivezl z rybářské výpravy). Do výkopu o rozloze podzemního obýváku byla spuštěna připravená šablona, aby demonstrovala snadné usazení betonové nádrže.

V této fázi jsem byla požádána zvěčnit manžela na dně jeho veledíla, při jehož realizaci značně vybrousil své bagristické dovednosti a později i vyrýsoval svalstvo. Ve večerním šeru jámu ozařovaly pouze paprsky laseru. Moje chuť upadnout v pantoflích do hlíny a kamení byla minimální, ale dokumentaci jsem mistru staviteli nemohla upřít.

V předvečer dne D nastal drobný zádrhel. Poslední den sloužil k navezení písku, do kterého nádrž měkce usedne. Dno již bylo pokryto jeho srovnanou vrstvou, když muž při závěrečné kontrole zjistil, že máme vykopáno o deset centimetrů více a tyto bude třeba ještě pískem doplnit, což znamenalo dodatečné přemístění několika metráků materiálu a opětovné vyrovnání. Před příjezdem jeřábu a nákladního vozidla s nádrží to se synem stihli.

Zatímco manžel si na velký den vzal volno, já nervózně poposedávala na kancelářské židli. Zprávy z domova byly sporadické, což mne vzhledem k vážnosti situace nepřekvapovalo. Upínala jsem se k jedenácté hodině, na kterou byla akce plánována. Nicméně až kolem jedné jsem obdržela dvě fotografie zachycující nádrž vysoko ve vzduchu nad plotem zahrady a později složenou vedle záhonů se skomírající úrodou.

Manželovo vysvětlení přišlo později. Řidič nákladního vozidla vyhodnotil, že není schopen vjet do zahrady. Přes mnoho alternativ zahrnujících i odklad akce se po dvou hodinách dobrali k řešení, při kterém musel jeřáb opustit připravenou pozici k ukládání a na dvakrát přesunout betonové monstrum, aby se při čtvrtém přepatkování dostal na výchozí pozici a nádrž spustil.

Akce zabrala nepoměrně více času, byla obětována část větvoví vzrostlých ořešáků a pochopitelně mnohem více finančních prostředků. Zadostiučiněním pro drahého chotě mohla být skutečnost, že uložený megalomanský rezervoár na dešťovku seděl v písečném podkladu dokonale vodorovně.

Aby toho nebylo málo, odpoledne mne vyčerpaný manžel nakládal v práci a odjížděli jsme na povinnou společnou odpočinkovou minidovolenou bez dětí. Osobně i telefonicky instruoval syna, aby nádrž vymetl a obsypal zbylým pískem, zatímco ji z části napustí vodou, aby v případě intenzivních srážek nedopatřením nevyplavala. Na svody ze střechy totiž pravděpodobně dojde až příští rok.

Synek příští den zaslal fotografiii dokonale vyčištěného úložiště písku jako důkaz vyčerpání možností. Po návratu bylo veledílo obsypáno asi do dvou třetin a stejným poměrem napuštěno. Na horní ploše nádrže je dosud možno tančit, neb její překrytí zeminou nás stále čeká. Nicméně vyčerpanému choti do tance není, pročež tato příležitost zřejmě zůstane nevyužita.