kOmický blog CDXXXIII.

Nejmladší potomek nečekaně projevil zájem o rybaření, aby svým zřejmě dočasným vrtochem zaměstnal matku, bratra a nakonec i otce.

Nápadem, že by chtěl trávit čas u vody, mě potomek příjemně zaskočil - dětský pohled upřený na hladinu preferuji před ničením zraku u monitoru. V povědomí existence příměstských rybářských táborů jsem prošmejdila sítě, abych zjistila, že některé brněnské spolky je pravděpodobně pořádají.

Na cíleny dotaz přišla rychlá odpověď; přičemž se shodou okolností uvolnilo místo v termínu, který se nekryl s dovolenou ani plánovaným příměšťákem u koní. Drobnou vadou na kráse byl tábor pobytový, nicméně na spaní v bivaku netrvala ani jedna strana. Synek prohlásil, že se na tábor těší.

S jeho starším bratrem jsme pragmaticky vyhodnotili, že neuškodí nechat kandidáta základní úkony vyzkoušet předem. Porovnáním mého papírového a synkova google kalendáře vyplynul jeden možný termín, a to pátek před odjezdem na rodinnou dovolenou. Že na stejný den otec plánoval něco jiného jsme se dozvěděli příliš pozdě.

Téměř dospělý potomek se toho dne vrátil z krátkého pracovního pobytu s prarodiči na chalupě, mladšímu končil divadelní tábor představením pro rodiče. Pro mě stejný den znamenal konec pracovního týdne současně s kritickým termínem pro balení na Slovensko.

Odhodlaně jsme naložili rybářsou výbavu a - pod významnou hrozbou deště - vyrazili směrem k oblíbenému rybářskému stanovišti u Svitavy pod mostem. Trochu nás zdržel páteční provoz vylepšený budovatelským úsilím silničářů, doplněný mým nepochopením instrukcí z navigace.

Pod mostem jsme rozložili křesla a pruty. Prvotní přípravu stihli chlapci doma, pročež na místě mohli jenom napíchnout červíky na háček a začít. Základní poučka zněla nenapichovat hlavičku. Úvodní pokusy o nahození přinášely značný rozptyl, nicméně i tak se povedlo několik malých rybek ulovit.

Sama jsem nechytala, pročež moje letošní povolenka zůstává stále netčena. Ve stavu mírné rezignace jsem v hlavě procházela seznam nezbytností pro turistickou dovolenou v Tatrách, v telefonu maily k vyřízení a v paměti vzpomínky na spolužačku, jejíž parte mi bylo doručeno. Zbytek času jsem netečně hleděla do vody a děti vezla domů za hustého lijáku.

Po dovolené syn na rybářský tábor skutečně nastoupil. Po prvním dni vypadal celkem spokojeně, druhý a třetí den projevoval výhrady. Z jeho kusých sdělení nebylo zcela zjevné, zda je problém v kolektivu nebo nízké rybářské úspěšnosti (sváděné pochopitelně na špatnou výbavu). Drobné výhrady porojevovali i rodiče, neb každodení doprava na místo a zpět se z důvodu četných uzavírek silnic v Brně a okolí značně komplikovala.

Postupně jsme rybářskému kandidátovi posyktli rybářské křeslo, druhý prut navázaný pro chytání na plavanou, pak upravili zátěž, následující den jsem ráno napichovala červíky na háček... Asi kvalitně, neb toho dne přišel první velký záběr. Večná škoda, že v té době neměl mladý rybář prut úplně pod kontrolou, pročež se úlovku nedočkal - naopak bylo třeba lovit prut z rybníka.

Ačkoli táborníkům příliš nepřálo počasí, z pohledu rodiče si nemohu vynachválit přístup vedoucích a program tábora. S tričkem podepsaným Jakubem Vágnerem nakonec vypadal šťastně i nepříliš úspěšný rybář. V závěru svoji smůlu prolomil zdoláním tří kaprů a při střelbě ze vzduchovky dosáhl výsledků hodných uznání, ačkoli ji v rukou držel poprvé.

V sobotu dostal diplom, medaili a několik užitečných příspěvků do rybářské výbavy. Pevně věřím, že zkusí navštěvovat kroužek, aby získal potřebné dovednosti a příští tábor zvládne už pobytově a spokojen. I já odjížděla obohacena - o radu jednoho z vedoucích, ze které vyplynul nepřekvapivý poznatek, že z chlapečka chlapa nikdy nemůže udělat maminka. Díky za chlapský přístu, rybáři!