kOmický blog CDXXXII.

Ve Vysokých Tatrách se hojně vyskytují medvědi, nicméně skutečné problémy nám zde způsobovali tvorové o hodně menší.

...čímž překapivě nemyslím děti, které tentokrát netvořily početní většinu výpravy, neb naši starší potomci zůstali doma. Kamarádka našla chaloupku s pecí pod tatranskými velikány, kde tři spřátelené rodiny měly strávit příjemný prázdninový týden.

Nástup v sobotu odpoledne se vymstil několika kolonami a manželem přislíbený oběd v kolibě se pro značnou pozdně odpolední přetíženost zvolené restaurace zvrtnul na korbáčiky z igelitového sáčku konzumované za jízdy.

Jako kompenzaci nám při turistickém úvodním obligatorním výšlapu na Štrbské a Popradské pleso otec rodiny dopřál normální oběd v hospůdce a o den později hranolky v aquaparku. Další dny jsme již upřednostňovali svačiny z batůžku, přičemž sladkosti a jablka vykazovaly vyšší úspěšnost než "lepeňáky" se šunkou.

Pro předpokládaný zvrat počasí připadl výlet do aquaparku na třetí den. Naše jediné přítomné dítě se uvolilo trávit čas na tobogánech a skluzavkách s ostatními, čímž mi umožnilo nechat na ležící tělo působit sluneční paprsky. V prázdném padesátimetrovém bazénu jsem zapracovala na fyzičce, u venkovních bazénů si pohledem na spoře oděné dámy s nadváhou mírně zvedla sebevědomí a též přečetla mnoho stran knihy.

V závěru synek předvedl, že je možné dráhu padesátky přeplavat i stylem "čuba" kombinovaným příležitostně s volnou parodií znaku nevyužívající horní končetiny.

Program ostatních dnů byl uzpůsobován aktuální (stále se měnící) předpovědi, která nás několikrát přiměla k brzkému vstávání, abychom unikli dešti. Strategie vyšla částečně u výletu k Velickému plesu, kde jsme stihli pořídit společnou suchou fotografii, abychom po návratu z bufetu ve Sliezském domě (a rundě Demänovky) sestupovali v sílícím dešti.

Majitele chalupy jsme v červenci požadavkem na spuštění ústředního topení zaskočili, nicméně pohled na naše dokonale promáčené svršky a obuv ho rychle přesvědčil. Do příští dovolené musíme zjevně pořídit pláštěnky.

Nejhezčí byl výlet do Slovenského ráje. Přislíbili jsme dětem dobrodružné žebříky... a dvakrát přeplánovali cestu, abychom slibu dostáli. Mračna tentokrát výjimečně nesesílala litry vody, leč výsledná délka trasy se blížila 20 km, což vedlo k sílícím protestům mladších účastníků.

Dětské přání strávit následující den za pecí se nečekaně splnilo, neb poslední den zodpovědně propršel a veškeré rodiči navrhované kulturní a zábavní progamy byly dětmi v hned zárodku zamítnuty.

Na žádné turistické trase jsme nepotkali medvěda ani nezaznamenali stopy jeho přítomnosti. Svoji moc nám přesto fauna předvedla - při výletu do Lopušnej doliny, kde se hojně vyskytoval nejen porost, ale též ovádi podnikající kobercové nálety, kterým běžný repelent ani četné ztráty na životech v jejich řadách nedokázaly zabránit.

Autor myšlenky dobýt Kozí kameň to i s pobodanou rodinou otočil v první třetině. Ostatní v potu tváře přehlédli odbočku a pod vrcholem neznámého kopce naznali, že se raději vrátí, aby nebyli v horách zastiženi bouří. Kladně lze hodnotit fakt, že se Jeníček nemusel škrábat na strom, aby se rozhlédl -  neb na průzkum jsme vyslali dron. A nespornou výhodou závěrečného lijáku bylo zjevné snížení hustoty ovádů v ovzduší.

Podbnou dovolenou s kamarády si ráda zopakuji. Z hor jsme se vraceli duševně odpočatí, zocelení fyzickými výkony, zdravě opálení a též vylepšení rudými fleky různé velikosti a intenzity svědění.