kOmický blog CDXXVII.

Početná rodina samovolně generuje pestý život ve všech směrech. Co člen, to odlišný přístup - například i k ukončení školního roku.  

Předposlední den školní docházky mi odpoledne volal nejstarší potomek. Naše hovory jsou stručné, tento nevyjímaje: "Ahoj mami, mám nabídku zítra na základce točit ukončení roku. Musím do školy?" Téměř plnoletý syn se evidentně bez svého středoškolského vysvědčení obejde, pročež jsem námitku nevznesla.

Dcera nedávno doma předvedla nové střízlivé černé šaty, ve kterých hodlala docházku na základní škole zakončit. Doplnila je vhodně mými plesovými sandálky. V poslední školní den však vyžadovala odvoz o půl hodiny dříve, aby se spolužáky stihli potřebnou přípravu. Tatínek ji vyhověl, jeho další cesta totiž vedla do nedaleké nemocnice.

Transport chlapců připadl na mne. Komentovala jsem oděv osoby na sedadle spolujezdce, která se na roli dokumentátora vyzbrojila poněkud omšelou mikinou. Mladý muž se mne pokusil uklidnit slovy, že loni celý závěrečný ceremoniál točil ze střechy školy, kde ho každopádně nikdo neviděl. Sdělení ovšem nemělo očekávaný zklidňující vliv, pročež jsem se dále raději již neptala.

Mladší ze synů - trochu nesvůj v košili - se na konec roku příliš netěšil, jakkoli očekával vysvědčení z našich dětí jednoznačně nejlepší. Urputní deváťáci vylepšující obličeje a končetiny nižších ročníků ho trochu děsili. Nakonec jim zdárně unikl a domů se navrátil pouze s 9.A na předloktí.

Manželovi se cestou od lékaře podařilo na chvíli ve škole zastavit. Viděl slzící dceru a její kamarádky, z nichž mnohé známe od školky. Předpokládám, že byl rovněž dojat. Cítila bych totéž, leč finalizovaný obchod, který jsme po přibližně roce střídavých odmlk a komunikace toho dne podepsali, mi nedal prostor.

Starší potomci měli přes den svůj program, nejmladší dítě převzala do péče babička, která štafetu později předala tatínkovi. Odpoledne se vyvinulo dle plánu - až na cestu domů, kdy otec předvedl ve snaze zamezit kolizi dokonalý slalom, při němž zanechal poctivou vrstvu pneumatik na vozovce a očesal křoví u silnice. Kaskadérský manévr se naštěští obešel bez zranění a škod na majetku.

Mé odpoledne bylo masérské, jakkoli jsem nedočkavým klientům s ohledem na konec školního roku poměrně dlouho odolávala. Domů jsem se dostala až kolem osmé hodiny večení. Uvítal mě pes a vzápětí školáček s vysvědčením.

Zbytek rodiny se nečekaně nacházel v kuchyni, kde mi rozjařený otec při porcování zmrzliny ukázal aktuální fotku dcery se spolužačkami v kontrastu s fotografií stejné kompozice pořízené o minimálně deset let dříve.

Nad sladkou odměnou jsme pak na dotaz zjistili, že dcera navzdory zveřejněným průměrům obdržela překvapivě pěkné vysvědčení, zatímco ode syna jsme informace o výsledcích nezískali. Stejně jako informaci, kdy si hodlá úřední dokument vyzvednout.

S přibližnou představou o nejbližší budoucnosti a zaplácnutá půlporcí zmrzliny navíc, usnula jsem unavená v dětském pokoji na přistýlce se vzpomínkou na vlastní pocity, když začínaly prázdniny.