kOmický blog CDXXV.

Oslava babiččiných kulatých narozenin posloužila rodinným příslušníkům jako záminka příliš se neangažovat jinde.

Víkend pravděpodobně slouží i k odpočinku, bohužel mne vychovala babička v duchu hesla "nejdřív povinnosti, potom zábava". Jako vždy jsem absolvovala vycházku se psem, abych ostatní svojí aktivní přítomností nerušila. Dvěře koupelny jsem tiše zavřela, aby spáče nebudila pračka hlasitým odstřeďováním.

Po návratu nahradilo vyprané prádlo suché a zbývalo nachystat snídani a fešácké oblečení nejmladšímu dítku, (které nepochopitelně pohrdlo večer upečenou tvarohovou buchtou). Hlavním dopoledním úkolem bylo očesat višeň. Celá použitelná úroda se ale vměstnala do jediné zavařovací sklenice, kde byla zakonzervována rumem.

Ustřihla jsem sedm růží, sbalila dárky a přiměla pány obléknout košile. Oslava byla nadmíru příjemná, ačkoli dcera byla poněkud unavená po třídní akci a syn nás odpoledne opustil s rybářskou výbavou.

Po návratu domů bylo třeba dojmy a pokrmy vstřebat. Ležícímu choti jsem sdělila, že jdu do zahrady, kam mi ke sbírání jahod přišel dělat společnost pes. Bohužel neumí plody trhat, zato je obstojně zvládá rozlehnout nebo alespoň rozšlápnout.

Zpracováním zjevně jediné letošní úrody jsem v kuchyni strávila další dvě hodiny; abych v závěru z rozmixované poslední dávky vyrobila dřeň a koktejl. Požádala jsem nejmladšího potomka, aby sklenice odnesl tatínkovi a sestře.

Z ložnice zazněla překvapivá informace, že dcera není doma. Za oknem ale ležel její pes, což mne přimělo k otázce, proč je venku bez něj. Manžel mne - podruhé - zaskočil sdělením, že jsem se čtyřnožcem byla na procházce já.

Až po chvíli vysvětlování vyplynulo, že přeslechli mé sdělení o trhání jahod a naši nepřítomnost si vyložili mylně. Kupodivu nikoho nenapadlo pohlédnout směrem k bráně do zahrady, která byla otevřená; ani zkontrolovat, zda se v předsíni nachází vodítko.

Bylo mi líto čtyřnožce, který se v touze po společnosti pobytem v záhoncích připravil o vycházku. Později se pocit přelil v rozladění z přístupu drahých příbuzných, který mne úplně neopustil. Přesto jsem se o den později chopila lopaty, když bylo třeba naplnit kontejner hlínou...