kOmický blog CDXXIX.

Adaptaci po dovolené lze urychlit fyzickou prací; výkopové práce navíc poskytnou mysli patřičný prostor utřídit si zážitky.

Pás bagru podlehl opotřebení, pročež jsme při hloubení jámy k umístění betonové nádrže na dešťovou vodu zcela přešli na manuální výkon; (doufám dočasně). Cesty s plnými kolečky po hraně výkopu byly poměrně dobrodužné, kopání a házení lopatou naopak nudně monotóní. Umožnilo ale vzpomínat na zážitky z dovolené strávené mezi Kavkazem a Černým mořem.

Východním směrem jsem nikdy nebyla dále, Gruzie mě tak snadno překvapila v mnoha směrech. Zásadní vliv na průběh pobytu mělo počasí - první čtyři dny slunečno, následující tři vytrvale pršelo; přičemž déšť byl často střídán lijákem. Litovala jsem, že jsem do příručního zavazadla nezabalila pláštěnky; byť žádnou nevlastním. Každopádně počínaje dolním okrajem goretexové bundy často nezůstalo suché jediné textilní vlákno.

Za krásnou přírodou jsme projížděli kilometry silnic, které se obvykle vyznačovaly překvapivou šíří a ještě překvapivějšími nerovnostmi (především prohlubněmi) hrozícími fatálními následky pro vozidlo. I pravidla silničního provozu se v zemi dodržují příležitostně a dle úvahy řidiče, přednost ovšem má vždy skot (na asfaltu hojně se vyskytující).

Ostatně pro předchozí srážku s krávou jsme z půjčovny neobdrželi poptávané Subaru, ale Jeep, za který jsme později v Kavkazských svazích byli neskonale vděční. Stejně jako za řidičské dovednosti otce rodiny, který do svérázného dopravního ruchu velmi rychle zapadnul.

Ubytování se - s jedinou výjimkou - projevovalo mírným zápachem plísně, především v koupelně a často též kuchyni. Chodby vedoucí k jinak pěkným apartmánům byly strašidelné, prvenství ovšem získalo schodiště v paneláku, po kterém jsme pro výpadek proudu scházeli ze třináctého patra míjejíc dveře bez klik či byty bez dveří spoře ozářené svítilnou mobilu.

Stravování probíhalo na několika úrovních, od sušenek hojně rozdrobených na zadním sedadle po honosnou večeři v restauraci. Nejlepší byla jednoznačně bohatá kavkazská snídaně v Mestii, pod kterou by se prohýbal stůl, kdyby nebyl z poctivého dubového dřeva. Jen nabídka bezlepkových produktů pokulhávala. Koncem pobytu jsme - pro vytrvalý déšť - objevili též krásy nakupování na krytých tržnicích plných vůní, záhad i mírně dotěrných prodavačů.

Do nezvykle málo slaného moře se několikrát ponořil pouze nejmladší potomek v mém doprovodu, starší syn se odmítal koupání (stejně jako prohlídek pamětihodností) účastnit. Ani manžela kalné moře u tmavé oblázkové pláže ke koupeli nemotivovalo.

Kvůli počasí jsme byli nuceni přehodnotit plány a vypustit některé výlety... přečetla jsem ale hodně knih (a vyčerpala čtečku). Nicméně poslední večer se nebe vyjasnilo, abychom v zapadajícím slunci mohli navštívit blízký klášter na ostrohu obtékaném rozvodněnou řekou (s lávkou hodnou Indiany Jonese, na které se choť nechal - poprvé za dovolenou - vyfotografovat).

V den odletu nám před letištěm Jeep náhle vypověděl službu, do haly jsme se s chlapci přemisťovali po svých a batůžky vytahovali přes zadní sedadlo. Do příjezdu zástupce půjčovny však choť závadu kreativně opravil prostým pohmatem elektroinstalace a letadlo naštěstí podobné potíže nevykazovalo.

Dovolená se synky přinesla další pochybnosti o tom, zda s námi ještě budou děti trávit dovolené. Nicméně rodinnou pospolitost jsme hned po návratu začasli utužovat společnou fyzickou prací.