kOmický blog CDXXIV.

Roky účasti na rozličných akcích v roli organizátora způsobují nadměrnou kritičnost k ostatním pořadatelům.  

Jako v předchozích třech letech, i letos jsem se zapsala na jeden letní brněnský běžecký závod. Díky rychlosti přihlášení jsem získala růžové tričko a týden před akcí i podrobné instrukce do mailu. V týdnu konání závodu vydávali meteorologové varování před bouřkami a krupobitím; informace o případných změnách či omezeních závodu souvisejících s živly však nebylo možné nikde dohledat.

Se sílící nedůvěrou jsem během dne pozorovala meteoradar a od západu se blížící zlověstný mrak. Přesun na místo rozpáleným městem způsobil, že jsem ve stanu sloužícím jako šatna natahovala běžecký šat na již opocené tělo. Ponechala jsem si sluneční brýle a odevzdala batoh do úschovy.

Brýle poměrně záhy ztratily smysl, neb se nebe začalo rychle barvit do nápadně temné šedi a pohled přes tmavá skla dojem významně zhoršoval. Teplo ovšem bylo stále.

Na pódiu se vesele předávaly ceny dětských běžeckých závodů a moderátor vyzíval k návštvě stánků sponzorů, které dosud nerušeně stály. O počasí a jeho nejbližším vývoji taktně mlčel, ačkoli je nepravděpodobné, že nepostřehl odpolední setmění.

Když se v sílícím větru zvedl oblak prachu, byly už ceny dětem rozdány. Začaly padat první panely a odlétávat předměty. Dospělí účastníci se instinktivně přesunuly do stanů, jakkoli s touto alternativou organozátoři příliš nepočítali a slečny u prezence se tvářily vyděšeně. Moderátor stručně oznámil, že start dospěláckých závodlů se odloží o deset minut.

Sílící vítr přiměl přítomné zástupce sponzorů k rychlému balení předmětů, u nichž hrozilo vzlétnutí - včetně působivého nafukovacího oblouku startu. Organozátoři v zářivých tričkách ovšem žádnou překotnou aktivitu nevyvíjeli.

Naopak někteří běžci sami dobrovolně ve stanech drželi konstrukci, aby jim vichr neodnesl střechu - nedbaje při tom na fyzické vysílení už před závodem. Ostatní závodníci nevěřícně pozorovali, jak na pódiu balí veškerou aparaturu, zatímco padá déšť.

Později polevil vítr, nicméně běžci stále prodlévali ve stanech (aniž křečovitě drželi konstukce) a organizačních informací se jim nedostávalo. Původně vyhlášený odsunutý čas startu tak neproběhl.

Po dalších několika minutách ustal i déšt. To moderátor opustil vyklizené pódium a sám křikem a gesty lákal závodníky do prostoru startu. Zde pragmaticky a hlasitě oznámil, že aparaturu z obavy před vlhkostí nelze použít a časomíra je zničená. Smysl přítomnosti ostatních četných organizátorů mi v tu chvíli zcela unikal.

Závodníkům byla nabídnuta možnost trať proběhnout, ovšem pouze na vlastní nebezpečí, bez možnosti zjistit pořadí a bez informce o případných překážkách na trati. Běžci, kteří tuto možnost vyhodnotili jako příliš rizikovou, obdrželi medili za statečnost i bez běhu, ostatní se seřadili za nyní již velmi očesanou startovní čáru.

Váhala jsem asi vteřinu. Vzduch se deštěm pěkně pročistil a medaili jsem si chtěla zasloužit, byť zdoláním krítké trasy. Nakonec trať nebyla zásadně komplikovaná popadanými větvemi a další vichr ani déšť se nedostavil. Dokonce ani nové běžecké boty mne se na mokrém převážně asfaltovém povrchu neposlaly nečekaně k zemi.

Chytré hodinky mne v závěru přiměly uběhnut deset metrů za cílovou čáru, ale ukázaly pro 5 km překvapivě přijatelný výsledek. Nejpomalejší byl třetí kilometr, na kterém se běželo po úzké pěšině bez možnosti předbíhat. Moderátor na tento úsek speciálně upozornil s dovětkem, že v řece jistě nikdo skončit nechce.

S medailí na krku a birellem v ruce jsem vyzvedla - po chvíli hledání zapříčiněné předbouřkoývmi zmatky - batoh, převlékla se do suchého civilního oblečení a opustila prostor. Doběhla jsem autobus a zamířila za rodinou.

Mohu doufat, že se organizační tým pro příští ročníky poučí a na mokrou variantu bude připraven. Nebo se budu za rok tiše modlit alespoň za lepší počasí.