kOmický blog CDXXI.

Společnost sestává z jedinců konajících, co je potřeba, a z těch, kteří dělají, co chtějí. V párech se výborně doplňují.

Příčinou moderní převahy single jedinců může být nárůst ve druhé z popsaných skupin. I odolné jedince z první skupinky to - postupně či náhle - přestane bavit.

Hloubala jsem nad vlastním donkochotským snažením při víkendovém uvádění domova a zahrady do přijatelného stavu. Zjevně ovlivněna nenáviděnými sobotami, kdy jsme jako děti pravidelně fasovaly prachovku, hadr a vysavač. Na třípokojový byt a výměnu jediného povlečení nostalgicky vzpomínám.

Starší syn a dcera prozřetelně zvolili aktivity mimo domov. Lstivě jsem zapojila alespoň nejmladšího potomka, který lehce nedokonale vyluxoval většinu podlah a následně mi umírněně vypomohl s loupáním cibule a česneku.

V kuchyni se příležitostně objevoval milý choť s kusem lamina pod paží, ze kterého tvořil "moji" poličku ve spíži. Potěšující bylo, že naše pilka - navzdory pesimistickým předpokladům - netrhala při přířezu lamino, méně pak, že se manžel k dokonalosti prořezal až na osmý pokus.

Odpoledne z vyčerpání usnul, mne čekala pokosená usušená tráva za domem. S hráběmi jsem pod bedlivým dohledem malého a velkého psa vytvořila četné úhledné kupky. Jejich pozdější asistence při sběru jahod nebyla přijata kladně.

K večeru jsem mírně vyčerpána (a se sedřeným puchýřem) mířila s rodinou k přehradě, jejíž hladinu měl rozzářit první soutěžní ohňostroj přehlídky IGNIS BRUNENSIS. Rodinní příslušníci vyjma nejmladšího zde brigádničí. Na mne proto připadl úkol vytvořit mu program a též zásobovat brigádníky, což poněkud ztenčilo obsah mé peněženky.

Při prodírání houstnoucím davem (s burgrem a hranolkami) na mne chlapec jdoucí proti bez zaváhání houkl "Uhni!" Potlačila jsem myšlenku podrazit mu nohy v obavě o nesené jídlo i vlastní zdraví. A na další výpravy se již nevydávala.

Nejmladší synek kvitoval moji společnosti i návštěvu kolotočů, za jídlo starší děti poděkovaly. Pouze manžel mne celý večer statečně ignoroval. Opovážlivě jsem jeho odtažitý postoj při návratu komentovala, abych byla poučena, že celou dobu řešil významé provozní záležitosti.

O pár minut později se neváhal bezelstně zeptat, zda bych za něj nemohla přebrat práci poslední den, neb se potřebuje přemístit na Slovensko. Musí si mé schopnosti velmi cenit, jelikož bych jeho náročnou úlohu zvládla i se synkem za ruku.

Den jsem končila zedřená, sedřená, ovšem s vědomím vlastní hodnoty.