kOmický blog CDLXX.

Brzké ranní vstávání předchází pozdním odchodům. Tato věta bohužel nepopisuje prevenci, ale časovou souslednost.

Studená sprcha v úvodu dne údajně zvýší jedinci hladinu dopaminu na čtyři až pět hodin. Snažím se vypozorovat, zda obdobně nefunguje pobyt v mrazivém vzduchu - například při krmení koček na dvoře v noční košili a gumových pantoflích. Výsledky však nejsou povzbudivé.

Procitám pravidelně bez budíku a obvykle s velkou rezervou, zimní měsíce však příliš nepřejí brzkým ranním vycházkám se čtyřnožcem. Domů se vracíme přibližně hodinu před obvyklým společným odjezdem rodiny za prací a vzděláním do velkoměsta. Standardně naplním misky psovi a kočkám, připravím snídani a svačinu a probudím děti, které mi následně komplikují využití koupelny. V posledních minutách obvykle hledím do skříně ve snaze nalézt inspiraci (či alespoň přijatelný oděv).

První pracovní den týdne jsem se ráno po obstarání všech hladových (a po ujištění, že manžel již buduje virtuální vesničky) zeptala na logistiku dne s ohledem na přislíbenou účast na večerní akci. V úvahu přicházely dvě varianty, jedna se zastávkou doma, druhá s přímou cestou z města. Tato měla podvarinatu, kdy mezi prací a společenským setkáním bylo možné realizovat či nerealizovat masáž. Klientku jsem na možné komplikace upozorňovala předem.

Snaha o hledání oboustranně akceptovatelného kompromisu se příliš nedařila; po druhém dotazu jsem neznala manželův denní plán ani názor. Zato jsem obdržela informaci, že nemá vyžehlenou košili. Hladina dopaminu významně klesla. Našla jsem konzervativní šaty a čile odkráčela pro žehlící prkno, abych choťův celkem nepochopitelně favorizovaný svršek uvedla do přijatelného stavu (polykajíc komentář o vhodnosti užití saka).

Debata nad podvečerním přesunem se vyvíjela nad žehlící plochou a všemi směry, nakonec ale nečekaně zvítězila varianta bez zastávky doma, ale obohacena o hodinový pobyt v provozovně masáží.

Průchod kolem kuchyňské linky mě ubezpečil, že dítě nezapomnělo svačinu. V předsíni s šaty v ruce jsem ale spatřila synka nešťastně v čepici a bundě hledícího na zabahněné zimní boty. Včerejší společné venčení je díky plusovým teplotám dosti poznamenalo. To už mi hormon štěstí vyložěně chyběl.

Nehledě na čas jsem se chopila lavoru, ve kterém jsme dva dny zpět dělali těsto na bramboráky, a napustila vodu. Z bot se odloučila obstojná vrstva zeminy. Šlo to rychle; měla jsem praxi se dvěma páry podobně vylepšených bot, které nosím střídavě já a dcera (ač bahno bylo její dílo).

Vyjeli jsme o pěknou čtvrthodinku později než obvykle, vyložili dítko u školy a počítač jsem v kanceláři zapínala pět minut po začátku pracovní doby. Fajn výsledek, pokud ovšem pominu, že jsem vstala o patnáct minut dřív. Příště možná upřednostním ledovou koupel.