Po sobotních osmi ranních kilometrech v mrazivém lese jsem byla psychicky připravena čelit domácím výzvám.
Toto rozpoložení ale nemělo bohužel dlouhého trvání. Po nakrmení procházkou vyhládlého čtyřnožce a zdržení u pračky jsem od manžela ležícího v peřinách s telefonem v ruce vyslechla oznamovací větu: "Dnes je den S". Obsah sdělení byl na dotaz rozvinut; drahý choť se právě rozhodl stěhovat skříň.
Poněkud bezradně jsem se rozhlédla po ložnici, kterou stále zdobily hojné bedny od banánů, jejichž obsah z převážné většiny netvořily předměty v mém vlastnictví. Obdobně to platilo o útrobách přecpané dotčené skříně, v níž jsem okupovala pouze dva šuplíky prádlem a dále jediné ramínko se třemi sukněmi (vzhledem k úsporné délce nenošenými).
Projevila jsem nesouhlas. Zprvu jsem poměrně klidně přednesla argumenty pro přednostní vytřídění obsahu krabic a jeho uskladnění do nových prázdných skříní, které již v ložnici také stojí. Nicméně konverzace postupně nabývala na hlasitosti (nepřímo úměrně porozumění pro druhou stranu).
Mé plány zahrnovaly přízemní úklid domácnosti, (který byl minulý týden vynechán) a vaření. Odpoledne bylo určeno pro zlepšování bruslařských dovedností nejmladšího potomka a večer k dlouho domluvené návštěvě. Překážková dráha v ložnici s novou obtížností mi do konceptu příliš nezapadala. Každopádně rutinní pohyby při mytí toalet a leštění zacákaných zrcadel mají uklidňující efekt.
Podlahu pokoje, který s drahým chotěm sdílím, záhy pokryla víka od krabic, návody, knihy, postarší elektronika a další předměty. Vše doprovázeno oblakem prachu. Sporná skříň zůstala - naštěstí - netčena. Můžeme litovat, že jsme z akce nepořídili časosběrné video - adekvátně zrychlené by jistě aspirovalo na virál.
Po jídle mi tělo poněkud bolestivě (a překvapivě) vysvětlilo, že krůtí maso s rýží není dostatečně dietní potrava. Vyřešilo tak jednoznačně obsazení role abstinujícího řidiče z večerní akce. Manžel smířlivě nabídnul, že lekci bruslení absolvuje se synem sám, zatímco já mohu z pohodlí lůžka pozorovat aktuální stav přerodu ložnice zpět v obyvatelnou místnost. Pohled to nebyl nikterak povzbudivý.
I většinu neděle zabralo třídění a ukládání, doplněné znovu bruslařským intermezzem. Tentokrát jsem se již k oběma aktivitám přidala; výsledkem bylo bláto na sportovní výstroji a objemná hromada papírů určených k likvidaci. Nález výpisů z banky zahrnující kusy z minulého desetiletí byl poněkud překvapivý, u ostatních dokumentů jsem si o jejich existenci a místě uložení jisté povědomí uchovala i po přechodné šestileté období od přestěhování.
Když po víkendu přišlo oteplení a led začal tát, obdržela jsem oznámení, že si mohu vyzvednout před dvěma týdny objednané nové brusle. A následující sobotu jsem po návratu z venčení ležícímu manželovi optimisticky oznámila, že tentokrát den S již může nastat.
