kOmický blog CCCXCVIII.

Podruhé si náležitě užíváme ukončení devítileté školní docházky spjaté s výběrem vhodné vzdělávací instituce zabezpečující rozvoj potomka.   

Stále mám v hlavě nervozitu, kterou jsem pociťovala, když nejstarší syn psal přijímačky. Prvorozený  měl ovšem jasno v tom, kterou školu hodlá navštěvovat. Ne tak moje jediná dcera.

Po několikaměsíční anabázi se soukromou veterinární školou jsme - vyzbrojeny přihláškami s potvrzenými studijními výsledky, stále bezradně procházely nabídku v Jihomoravském kraji i za jeho hranicemi.

Průběžně jsem dceři nabízela nejrůznější alternativy, od studia veteriny mimo Brno - s plným vědomím života na internátu a nutnosti zabezpečit jejího čtyřnožce - po náhradní příbuzné obory. Prostudovala jsem katalog vzdělávání a mnoho webových stránek jednotlivých škol. Společně jsme zavrhly zdravku.

Otec do celého příparvného procesu zasáhl jednikrát, když se zúčastnil třídních schůzek, kde se probíraly postupy vyplňování a podávání přihlášek. Bohužel nabyté poznatky nesdělil ani je neaplikoval; spoléhala jsem tedy na předchozí zkušenost.

Přibližně v půli února dcera nečekaně pronesla, že jako první školu mohu do přihlášek napsat gymnázium, které navštěvuje její drahý bratr. Nekomentovala jsem to, ale ani nezapsala, kdyby si náhlé rozhodnutí ještě rozmyslela.

Později jsem "objevila" střední školu chemickou nabízející i obor Přírodovědné lyceum. Na zaslaný odkaz budoucí studentka nereagovala, až na přímou výzvu a mé plamenné proslovy. Nápad jsem konzultovala i s babičkou dětí, která z rodiny jevila největší praktickou aktivitu nejen v oblasti zjišťování informací o školách, ale též v procvičování matematiky k přijímačkám. (Na rozdíl od netečné dcery tchýně nápad schvalovala.)

Čas ubíhal a nevyplněné přihlášky stále zdobily stůl v kuchyni čekajíc na svou příležitost. Termín podání do 1. března se nebezpečně přiblížil zrovna v době, kdy jsem díky streptokokové infekci byla (nejen jako rodič) naprosto nepoužitelná.

Po třech dnech polykání antibiotik jsme s dcerou přihlášky vyplnily u mě v posteli, na synkově knížce s Garfieldem, písmem mírně roztřeseným. Nemocí zamlžené smysly ani nedokázaly reagovat, když dcera překvapivě rychle pronesla, že jako drouhou "teda tu chemickou".

Bohužel pro lyceum bylo nutné zdravotní potvrzení a do deadlinu zbývaly čtyři dny. Vyzbrojila jsem slečnu přihláškami, hotovostí a instrukcemi.

Ranním telefonátem na polikliniku bylo zjištěno, že se přihlášky vhazují do schránky a že v pondělí paní doktorka nebude přítomna. Mírně jsem se orosila. Po krátkém zvážení situace jsem dceři omluvila poslední hodinu a poradila jí, ať zkusí navštívit přímo ordinaci. Nevím jak, ale dokázala získat razítko "na počkání".

Přihlášky syn a manžel roznesli tři dny před termínem...a já budu mít na chvíli kllid. Ne tak dcera, které pravidelně a stále intenzivněji nejrůznější rodinní příslušníci připomínají, že je třeba se na přijímačky připravovat - jako by to snad sama nevěděla.

Musím své holčičce věřit. Každopádně je chytrá, bohužel se narodila ve stejném roce, jako zbytečně moc dalších dětí a poptávka po vzdělání tak dost nápadně převyšuje nabídku.