kOmický blog CCCXCVII.

Pokud si člověk - nedbaje dobře míněných rad - naloží příliš, něco mu podrazí nohy, aby v poloze horizontální mohl prozřít.

Milý choť se občas pozastavuje nad údajně nadměrným množstvím mých plánů. Nedokážu objektivně posoudit; každopádně se snažím vměstnat práci, domácnost a část vlastních zájmů do omezeného času, který zbývá mezi aktivitami naplánovanými mým zákonným protějškem.

Pracovní týden mimo zaměstnaneckých osmihodinovek sestává obvykle z pondělních a pátečních masáží, a variantně například z vyzvedávání dcery u koní, rovnání vlastních kostí a cest za kulturou. Pokud časové možnosti dovolí, zařazuji běh nebo jógu.

Minulý týden mi cestu pro jezdkyni báječně zpestřila objížďka, díky které jsem ve světle reflektorů vozidla mohla spatřit cesty a pole dosud nespatřená. A z divadla jsem odcházela v povznesené náladě, jakkoli jsem jako řidič nezvýšila tržby divadelního bufetu. Z celého pětidenního maratonu jsem ale měla pozitivní dojem.

Víkend byl tradičně protkán úsilím o zvelebení našeho bydlení, a to jak péčí průběžnou, tak úsilím dlouhodobým. Nedělní odpoledne jsem cíleně - po sobotním úklidu sklepa - vyplnila parodií na odpočinek (proložený jednou masáží). Nad lehátkem se mi poněkud překvapivě spustila rýma, jakkoli jsem předešlého dne zcela zdráva dvě hodiny trénovala na elipticalu.

Naprostý úžas vyvolalo mé tělo, když příští ráno kategoricky odmítlo spolupráci - v úterý ho manžel odvezl k lékaři. Navzdory antibiotikům příští čtyři dny strávilo v posteli neschopno udržet otevřené oči.

Stejnou dobu jsem odevzdaně ignorovala dění v domácnosti. Nepřečetla jsem ani řádek, nezapínala televizi a nejdelší cesty podnikala do koupelny. Rodinní příslušníci se okamžitě adaptovali a opláceli mi stejně; pouze pozorný manžel příležitostně uvařil z jednoho sáčku litr čaje.

Čtvrtého dne k večeru se mi podařilo dojít dále a zběžně zjistit škody. Povzbudivé bylo, že téhož dne někoho napadlo zapnout pračku a na druhou výzvu potomstvo prádlo i zavěsilo na sušák. Chuchvalce prachu v koutech i schnoucí květiny se mi dařilo přehlížet.

Následující ráno jsem poprvé vzala do rukou knihu a později i pletací jehlice - tyto aktivity mi pomohly vyplnit krátké chvíle mezi spánkem. Nadále jsem podnikala maximálně příležitostné přesuny na vratkých nohou, přesto se na stín energické maminky začalo potomstvo opět obracet.

Těžko se jim mohu divit, v sobotu odpoledne tatínek k obědu naservíroval ohřáté párky a v neděli přiměl vařit dceru. Večer mě pak kritický nedostatek pečiva dohnal s pár přestávkami upéct alespoň buchtu, aby děti do nového pracovního týdne nevstupovaly hladové.

V ordinaci jsem za tento výkon byla odměněna prodloužením pracovní neschopnosti, abych v klidu na lůžku mohla nadále přemýšlet.