kOmický blog CCCXCIII.

Rodičovská schopnost přivést potomky ke společným zájmům je u mne rozvinuta nedostatečně - což výborně kompenzují děti schopností zangažovat mě do zájmů svých.

Nejstaršího synka touha po matčině společnosti již převážně přešla - zcela dostačuje, pokud ho na rybářskou výpravu dopravím (na dobu transportu nepohrdne ani společností drahého otce). Dcera se od Vánoc v pravidelných intervalech táže, kdy s ní opět půjdu na koně. Za tímto účelem jsem již zakoupila (a obratem vrátila) dvoje jezdecké kalhoty. V rámci přípravy se mohu pochlubit pouze slušivou mikinou.

Zájmy nejmladšího potomka k venkovním aktivitám příliš nesměřují. Neschopna paritcipovat na počítačových hrách, uvolím se příležitostně shlédnout společně film - výběr ponechávám na devítiletém divákovi. U domácího sledování mohu plést či trénovat na elipticalu (případně i obojí současně); potomek pouze striktně odmítá, abych měla v dosahu mobil.

Během poměrně krátké doby jsem si osvěžila většinu dílů Doby ledové a registrovala mnoho nových - většinou animovaných - filmů. Abych projevila aktivní zájem, navrhla jsem společně navštívit kino; na programu byl Kocour v botách, kterým ovšem osatní rodinní příslušníci pohrdli. Neprávem - hodnocení na ČSFD bylo vysoké a zážitek příjemný; včetně kyblíku pop-cornu za 80 Kč.

Minulou návštěvu v témže kině jsem absolvovala po uběhnutí čtrnáctikilometrového závodu a po dobu sledování ježka Sonica jsem si nenápadně masírovala tuhnoucí svalstvo dolních končetin. Tentokrát se na mně podepisovala pouze páteční popracovní únava, kterou jsem zdatně kompenzovala kávou požitou před koncem pracovní doby.

Při plných smyslech jsem nyní zhlédla obložení stěn sálu, který jistě pamatuje pár desetiletí. Synkův zážitek to ale nikterak neovlivnilo. Více pozornosti jsem věnovala i divákům, přičemž mě zarazila četnost rodičovských doprovodů - stejně jako početné skupinky puberťáků. Většinu osazenstva hlediště spojovala konzumace pufované kukuřice, stejně jako její občasné podlehnutí gravitaci (odhalené při závěrečných titulcích).

Celkově je potěšující zjištění, že kvalita animace je vysoká a většina současných pohádek starosvětsky dbá na vítězství dobra nad zlem; byť někdy poněkud násilně zahrnuje úpěnlivou genderovou vyváženost, zelenost a jiná populární témata.

V mírném kontrastu s animovanými pohádkami zůstává populární seriál Wednesday, na který jsme se doma dívali ve třech, včetně tatínka. Jedná se o jedinou společnou aktivitu muže a syna, proto nikterak neprotestuji ač nejmladší divák úplně nezapadá do doporučené věkové hranice. Původně se s námi dívala i dcera, která ale nevydržela délku našich prodlev mezi jenotlivými díly a přešla na individuální program, ačkoli se k domácí produkci obvykle podávaly chipsy.

Přehnaně pohádkové období hodlám kompenzovat návštěvou dvou muzikálů v doprovodu babiček našich dětí. Nadto jsem - po hromadné výzvě kamaráda - ráda zařadila i návštěvu divadelního psychothrilleru, který měl nejen příjemné recenze, ale i pozoruhodné obsazení. Vyzyvatel vyhrožoval možnou následnou inkontinencí, která se (naštěstí) nedostavila. Po celou dobu představení mě ale mírně mrazilo v zádech.