V humánní medicíně se diskutují přímé úhrady za nadstandardní péči, ve zcela hrazené péči veterinární proto překvapí, když je třeba se jí opakovaně dožadovat.
Když naše štěně velikosti menšího telete začalo knučet při pohybu, řádně mě vyděsilo. Návštěva veterinární ordinace nepřinesla sice diagnózu, zato po pečlivém vyšetření a dvou aplikovaných injekcích přinesla úlevu čtyřnožci. Věnovaly se nám dvě mladé lékařky a bylo vidět, že s naším trpícím soucítí.
Odcházela jsem vybavena novými vědomostmi, léky a žádankou na rentgen, který by mohl odhalit původ bolestivosti. Ačkoli se stav pacienta zlepšoval, v rámci pátrání po příčinách jsem se ho pokusila objednat na snímky. Na soukromé veterinární klinice mi milá recepční po konzultaci s lékařem do telefonu oznámila, že to budou plotýnky a že rentgen nemá smysl. Zavěšovala jsem s rozporuplným pocitem - nevěda, zda si cenit ušetřených finančních prostředků či lamentovat nad neochotou.
Při kontrolní návštěvě naší veterinární ambulance jsme obdrželi novou žádanku na brněnskou univerzitní veterinární kliniku, kam jsem čtyřnožce celkem bez potíží objednala. Vysílající i přijímací strana nás upozornila na anestezii při snímkování, která mi - vzhledem k živé povaze většiny čtyřnohých puberťáků - připadala pochopitelná.
Během delšího čekání na objednaný termín se pes zázračně uzdravil - natolik, že mi v areálu VFU vyskočil z auta a pobíhal po parkovišti (zákazů volného pohybu zvířat nedbaje). V recepci nás ochotně nasměrovali k vyšetřovně, před kterou jsme za temného vrčení jiného pacienta vyčkali příchodu personálu.
Vrhli se na nás tři osoby, z nichž jedna mě oblékla do ochranných prostředků (aniž se optala na možné kontraindikace). Maxipsa jsme umístili na stůl a snažili se ho přesvědčit, že má klidně ležet na boku. Následovala debata nad nemožností snímkovat, můj nesmělý dotaz, proč jsem byla dvakrát upozorněna na neexistující anestezii, (která by problém pohybu vyřešila) a též doporučení na odložení vyšetření po opětovném nástupu problémů.
Náš nebohý (zbytečně hladový) pes byl - zcela nad mé očekávání - poměrně klidný, pročež jsem nakonec tříčlennému týmu oznámila, že snímky navzdory absenci akutních potíží uděláme, abychom vyloučili alespoň zásadní vady jeho kostry. Čtyřnožec byl po celou dobu zaměřování a snímkování ke spolupráci nesrovnatelně ochotnější než lékařský personál.
Z veteriny jsem odcházela rozladěna vlažným přístupem, jehož příčinu stále nedokážu správně rozklíčovat. S odstupem ale vidím spíše pozitiva - finanční náročnost vyšetření byla hluboko pod mým očekáváním a rentgen odhalil pouze nadbytečný bederní obratel, který můžeme vnímat jako důkaz výjimečnosti našeho mazlíka.
