kOmický blog CCCCXVI.

Iniciativa dětí často směřuje k činnostem vzdáleným představám rodičů, pročež otec příležitostně vyrábí inspirativní seznamy požadovaných prací.

Abych byla spravedlivá, poctivě vytváří i vlastní soupisy úkolů psaných drobným písmem na malé papírky, které mu zdobí noční stolek. Pouze mě a psa úkoluje výhradně ústně, což přijímáme s povděkem.

Dvoutýdenní rozpis pro potomky zahrnoval rozmanitou škálu činností od sekání trávy po očistu vozidla, přičemž valnou část svorně odkládali na neurčito. V samém závěru termínu starší jedinci k problému přistoupili tak, že trávili dva ze tří volných dnů mimo domov. Ve zbylém čase se věnovali studiu ... a částečně i zmíněnému seznamu.

Syn na rybářskou výpravu přibral čtyřnožce, pročež mi alespoň po dva dny odpadla povinnost ranního venčení. Navzdory vytápění bivaku pomocí propan-butanové bomby nedošlo k žádnému vzplanutí. Přitápět bylo nutné, neb potomek při balení opomněl spacák a společně se psem bivak dostatečně nezadýchali. Doprovod se ale údajně výborně osvědčil jako zesilovač účinku hlásičů.

Po návratu domů byl (nedobrovolně) zapojen otcem do procesu. Stejně jako dcera navrátivší se po dvou dnech od koní, která svižně odškrtala několik odrážek, aby se stihla večer vytratit do velkoměsta na přespávačku. Oceňuji především její trpělivou kooperaci s mladším bratrem při úpravě vykachlované části dvora, jakkoli neopomněla sourozence opakovaně informovat, že je debil.

Manžel napřel úsilí k hloubení jámy, které rozmělňoval organizací rodinné dovolené či vodácké výpravy. Často byl ovšem rušen hloupými dotazy a žádostmi o součinnost při hledání nářadí.

Můj nepsaný seznam obsahoval na prodloužený víkend několik odrážek "musím", "měla bych" a též odvážně "ráda bych". Nezajímavé položky jako úklid, vaření, sklizeň rebarbory či výměna ložního prádla prostě proběhly, stejně jako naplánované sestavení nábytku. Tentokrát jsem - díky státnímu svátku - stihla i několik nepovinných aktivit.

Dvoudenní nepřítomnost čtyřnožce mi umožnila jít v neděli ráno běhat - pro sobotní vydatné deště pouze po asfaltové lesní cestě. Při pondělní sváteční vycházce lesem jsem (po setkání s rodinkou divokých prasátek) usoudila, že tuto trasu s maxipsem nějakou dobu vynecháme.

A zvládla jsem i společnou vyjížďku na koni slibovanou dceři od Vánoc. Na hřbetě Irského coba jsem se setkání s divočákem tolik nebála, jakkoli je zřejmé, že bych tento při splašení koně záhy opustila. Černou zvěř jsme ale naštěstí nepotkali (a nedobrovolný sestup jsem neabsolvovala). Pochopitelně při seskakování se jinak nepoužívané svalstvo nohou hlásilo o pozornost.

S výjimkou dvou restů byla v závěru většina položek "dětského" seznamu vykonána. Před domem a na dvoře je posečená tráva, spáry kachlí ve dvoře již nezdobí plevel, pes má kolem pelechu uklizeno, v zahradě stojí trampolína... Manželův osobní seznam příliš neprořídl, neb obvykle dva úkoly splní a tři připíše.

A já jsem pyšná, že jsem tentokrát dokázala udělat i něco pro sebe.