kOmický blog CCCCIII.

Rodinná kooperace při krmení společného potomstva je inspirativní, manžel nakupuje a ostatní mohou se získaným proviantem dle úvahy naložit.

Obvykle s ním nakládá především matka, nejedná-li se o zmrzlinu či nutelu. Někdy mi choť připraví zajímavý potravinový rébus. Například když tři dny po sobě zakoupí bochník krájeného chleba. Ale souhra panuje, neb poslední donesl stejný den, kdy jsem z mrazničky ráno vyexpedovala 3 kg masa určeného ke zracování na rybí salát.

K uložení nadbytečného pečiva to nestačilo, úsporné přeskládání dalšího obsahu proto provázelo rozhodnutí o upečení buchty s rybízem a odhodlání k experimentu s mletým masem dle nového receptu. Nyní nás ani týdenní všeobecný výpadek pekáren neohrozí.

Rybímu salátu jsem obětovala páteční večer poté, co jsem radostně přijala omluvu jediné klientky z masáže a následně si s trochou obav vyzvedla v družině synka s nebezpečně vyhlížející boulí v týlu. Potomek brzy pookřál a - po odmítnuté nabíce k účasti na počítačové hře - matce udělal přednášku, že nemusí pořád pracovat.

Specifický zápach octu mi asociuje především boj s plísní, nicméně tentokrát bylo užití příjemnější a vůně obohacená o aroma koření. Ve dvou největších hrncích plavali cejni, ve třetím se vařila zelenina. Při jejím čištění jsem s nevolí zaznamenala, že dosud nikoho nenapadlo vynést kbelík se zbytky na kompost.

Po krátké úvaze jsem vydrhla lavor, neb žádná mísa nenabízela dostatek prostoru k promíchání všech vstupních surovin. Před změknutím kořenové zeleniny jsem do něj nakrájela okurky a cibuli, následně si trochu popálila prstíky při obírání masa a nakonec vyrobila nestejnoměrné kostičky z mrkve, petržele a celeru. Volba nádoby se ukázala býti opodstatněná.

Ve volnější chvilce se podařilo vyrobit piškotové těsto a aplikovat plech do trouby, která - jak jsem již s mírným náznakem zoufalství zjistila - nebyla od poslední manželovy variace na špekáčky na pivu umyta. Trvala jsem na původní dohodě, že ji rozsáhlých stop použití zbaví on, neb mé poslední drhnutí předcházelo špekáčkům o pouhé dva dny. Choť úkol obratem delegoval dceři.

Ve sklepě jsem ulovila vhodné sklenice a vršky, poctivě je umyla a chytala se na závěrečnou fázi plnění. Bohužel krátký (ani následný dlouhý) pohled do lednice neobjasnil místo uložení octového nálevu. Z dotazu na dceru vyplynulo, že domnělý ocet přemístila do spižírny, když před nedávnem dostala od otce úkol chladničku umýt a uklidit.

Nedůvěřivě jsem lahev otevřela a očichala, nicméně odvahu použít její obsah (a případně jím znehodnotit několikahodinové úsilí) jsem nenašla. Posloužil alespoň k desinfekci odpadu. Následnou záměnu Deka s Pektogelem mohu přičítat pokročilé hodině a únavě. Každopádně sáček vysypaný na dno mokrého hrnce nejevil očekávané vlastnosti (a bez užitku rovněž odtekl výlevkou).

Kolem desáté se rodinný nákupční v pyžamu se zájmem optal, co v té kuchyni ještě dělám. Nenašla jsem však sílu odpovědět a on se jí rozumně nedožadoval.

Další pokus o octový nálev již vyšel, takže zanedlouo bylo možné naplněné sklenice zalít, uzavřít a láskyplně je přemístit do lednice, kde budou zavazet až do jejich úplného rozdání či konzumace. Zájemci se však již hlásí a Velikonoce jsou za dveřmi.