Nová práce

Děje se to každému, na stálé pracovní pozici častá nespokojenost donutí jednoho najít si něco jiného. Být zase natěšený na nové spolupracovníky, klienty a nové okamžiky, kterými se bavíme ve chvílích volna. To kouzlo prvního pracovního dne je nezapomenutelné.  

Před několika týdny jsem i já měnila pole pracovní působnosti, ale ne tak úplně nové. Měla jsem již možnost na začátku roku předvést své pracovní schopnosti v tomto podniku, prozkoumat zákoutí a poznat kolektiv. 

První dojem nebyl úplně přepychový, denní "frkot" mezi barem a zákazníky mi sice vyčistil mozek od myšlenek co se života týče, ale únava z podávaných výkonů mě nijak nenutila zažádat zde o místo. Uplynulo několik měsíců a přišla nabídka z možností trvalého pracovního poměru. Ne přímo v této provozovně, ale i nynější pracovní pozice spadá pod jednoho majitele. Po zralé úvaze a jistoty pracovní smlouvy jsem místo přijala.

Kolektiv spolupracovníků se nijak výrazně nezměnil, spíše jsem více a více poznávala charaktery všech "makáčů". Jeden by řekl, uteč dokud je čas, trochu se věkově vymykám z průměru spolupracovníků, tak že pochopit jejich myšlenkové pochody je nemožné.

Seznamovací večírek neproběhl nijak netradičně. Spoustu lahodných nápojů, ranní okno a vyžádání zdravotní péče nepotřebuje další komentář. Vážně jeden večírek stačil, ještě s odstupem času skládám okamžiky, které se staly osudné noci, a ještě to opakovat, nikdy.

Bližší seznamování pro další spolupráci jsme zvolili přes kuchyň. Každý den si vzájemně nosíme obědy, tu někdo něco uvaří, objedná nebo koupí cestou do práce. Dobrot je každý den plný stůl, většina je ještě ve vývoji, tak máme neustále chuť na něco dobrého. Žvýkání je více jak časté, až se několikrát denně stydím, že tomu neudělám přítrž.

Co naplat, přišla řada na mě, žádnou hlavu si s tím dělat nebudu, koupím někde chlebíčky, ty snad jí každý a povinnost je splněna. Krásné kluky jsem si nechala nandat do krabice, abych cestou do práce přinešla všechny v pořádku. Jaké krásné úsměvy jsem vykouzlila všem to si nechte vyprávět. Trvaly pouze do okamžiku, kdy nejmladší s kolegů všechen obsah vysypal na už dosti potřísněnou podlahu vším možným. Ještě, že já jsem stačila svůj díl ukořistit před okamžikem "telecích" rukou. 

Byly opravdu výborné.

Nic naplat, i když jsou to telata mám je trochu ráda