Základ diety je přestat "žrát". Opakuji si to každý den, ale já neodolám všem těm nezdravím dobrotám, které se na mě všude smějí. Nutím se začít sportovat, abych alespoň trochu kompenzovala příjem nezdravé české kuchyně.
Poprosila jsem tedy svého bratra, aby mi přivezl jízdní kolo. Potřebovalo trochu namazat, očistit, nechat znovu vyplést obě kola, nafouknout a pak už jen vyzkoušet, jestli jsem nezapomněla jezdit. První výjezd jsem zvolila cestu do práce. Po vyznačené cyklo trase se jelo celkem v pohodě, to jsem si ale myslela do prvního menšího kopečku. Už to, že jsem rok nepředvedla nic rychlejšího než chůzi, začalo moje tělo brát jako útok na všechny svaly a orgány.
Po vyčerpávající kilometrové trase, zarudlé tváři a počínajícímu infarktu jsem zabrzdila o dveře pracoviště a s lehkou "motanicí" v padla do objektu. Strhla jsem na sebe pohledy všech sedících, ani se nedivím, vypadala jsem vskutku překrásně. Po hodině rozdýchávání a pokusu změnit barvu obličeje na původní, jsem začala pracovat. Celou směnu jsem si kladla na srdce, tohle je konec obžerství, vždyť tady jde o život. Musím se sebou začít něco dělat, moje fyzická kondice je na mínusových hodnotách. "Hnus" by řekla moje babička.
Přidala jsem si rozkazem ještě rychlejší chůzi a do práce pouze na kole. Vydrželo mi to celých 14 dní. Maminka mi totiž volala, abych přijela na grilovačku. Mohla jsem snad odmítnout?
Přivítání bylo bujaré, nejezdím domů tak často, působím tedy jako hodná dcera, která přijede domů nafasovat. Mluvila jsem dlouho o svých plánech sportovat a změnit jídelníček, že už jsem tedy začla, jsem raději pozapomněla. Až budou výsledky, ráda se začnu chlubit. Jak to jen vysvětlím, chtěla bych jen salát a vodu ze studny. Samozřejmě jsem neodolala, kdo by to taky zvládnul, když se na vás smějou dobroty z kuřecího, vepřového i hovězího masa. Obyčejné obžerství, mastná brada a žaludek tak nacpaný, že moje předešlá snaha padla za vlast.
S nástupem do vlakové drožky, vezoucí mě zpět, jsme zhodnotila jedním slovem celý večírek "prasnice", ano bude ze mě, když si s tímhle nedám pokoj. Únava spojená s přijímáním potravy je snad dostatečné znamení ke změně. Nebudu kojencem, který jen jí a spí.
Při příchodu domů jsem vyházela všechno nedobré co jsem našla, obdarovala bezdomovce ať si užijou štědrého dne v červenci a šla se ještě projít, alespoň trochu ztratit tu hordu kalorií co jsem nabrala na Šumavě.
Maminko promiň, ale dlouho nepřijedu. Když už se potím jen při zavazování bot, nepotřebuji další signál, abych se sebou začla něco dělat.
A taková ta kouzelná věta "jen si dej to vyběháš", v mém věku platí spíše, přestaň "žrát" a začni se hýbat.
Zelenině zdar
