Nikdy jsem si nemyslela, že budu tohle zaměstnání kdy vykonávat. Jen představa ježdění celý den v autě, za každého počasí, ve městě které vůbec neznám, ve mě vyvolávalo pocit, že skončím ještě před zkušební dobou......
První den nebyl až tak hrozný, seznámení s prostředím a kolektivem, hodinový výklad povinností a oznámení dne nástupu. Plná očekávání jsem následující den nastoupila, s časovým předstihem, navigací plně nabitou a natěšeností jsem přebrala první objednávku.
Zabalit jídlo, rychle zadat adresu a vyjet, bylo to nejmenší zlo co mě za "první den" potkalo. Dojet na adresu určení mi trvalo poměrně krátkou dobu, také jsem jela jen dva bloky od kuchyně. Odnést usměvavá objednávku do šestého patra bez výtahu už tak radostné nebylo, ale úsměv, plný očekávání z prvního zákazníka mi pomáhal překonat výšlap do výšin. Telefonicky jsem informovala zákazníka o čase doručení. Už podle hlasu mi bylo cosi podezřelé. Pán sice měl otevřené dveře od bytu, byl ale oděn jen do jakých si "slipečků" co moc nezakrývali, a podle "pivního" akcentu jsem rozpoznala, že pán trochu slaví volno. Snažila jsem se nedat nic znát. Dvacet minut mu trvalo sesbírat peníze, které vysypal hned jak vzal do ruky "portmonku". Po zaplacení dobrot, obrovského korunového dýška a pozvání na skleničku jsem utekla bez pozdravu pryč. Při cestě zpět jsem si říkala, jestli je opravdu tohle to pravé zaměstnání, ale nemohla jsem přece hned hodit "flintu" do žita. Po zbytek dne se nic zvláštního neudálo, jen jsem neměla čas ani zvednout osobní telefon, jít si zapálit nebo se podívat kolik je to vlastně hodin.
Nevzdala jsem se už dobrých pár měsíců. Navigaci už jsem dokázala odložit, neříkám, že jsem "profík", ale jestli něco děláte pořád dokola, něco v té hlavě zůstane a jste rychlejší a rychlejší, máte čas i telefonovat, dát si po cestě kafe, koukat na muže co procházejí okolo a říkat si, mám to prima zaměstnání.
Během roční služby jsem viděla několik přirození, dostala několik nabídek k sňatku, párkrát slzy štěstí při doručení narozeninové pizzy, ale hlavně jsem poznala partu skvělých spolupracovníků. A o tom to celé je, udělat si život hezčí i v práci a těšit se na další den, kdy zase obleču paňárovský kroj a vyrazím uhasit hlad pivního města.......
