"Ahoj Ivčo, prosím tě přijdeš mi v sobotu pomoc grilovat? Máme tu závody v malé kopané, a já nemám nikoho ke grilu."
"Hoj, to je jasný, v kolik?"
"Hele na devátou stačí."
"Ok, tak v sobotu pa."
Když můžu tak pomůžu, práce venku v letním prostředí, tedy hlavně ve stínu mi nijak nevadí, ba naopak, chvilky na čerstvém vzduchu mi dost prospějí. Večer jsem ještě zaběhla na kávu, abychom doladili detaily a začala jsem se těšit, že poznám zajímavé lidi. Možná při velkém štěstí a absolutním horku bych mohla někomu padnout do oka a snad se i vdát?
Sobota se rychle přiblížila, oblékla jsem si vhodný kroj k ohni a vyrazila ke kamenné plotně. Příprava před zapálením nebyla těžká, po hodince příprav bylo všechno doladěné do posledního detailu. Jediná a největší chyba byla, nezeptat se co budu grilovat. Počítala jsem maso a klobásy, ale že budu muset lovit ryby jako ryby, které nesnáším snad od narození. Chtělo se mi brečet. Nejenže jsem na ně musela sahat, ale dokonce je ještě napichovat na dřevěné bodce, které se po každé dogrilované rybě museli znovu oškrábat a kvalitně očistit.
Smrděla jsem jako pulec, i jsem měla tak příjemný pohled a po zjištění návštěvníku, že prodáváme ryby na grilu, šli ostatní pochutiny bokem a prodávali se jen ty odpornice odporné. Většina známých se na mě chodila koukat, jestli ještě stojím a přátelsky mě popichovali k rychlejšímu výkonu. Když jsem po nich začala házet všechno co mi přišlo pod ruku, vydrželi jen ti odvážní, o hodinku později už nechodili vůbec. Za další hodinku konečně došli ryby.
Pokoušela jsem se umýt ve válečných podmínkách, abych alespoň na chvíli cítila něco jiného než ten odér, který vytvářejí šupinatí tvorové. Nedalo se toho moc zamaskovat, náladu mi zvyšoval pouze fakt, že soutěž už je u konce a já budu moci jít domů, tam se vyvařit ve vaně se savovou emulzí a doufat, že ucítím něco jiného než makrelu.
Podle mého výrazu a smradu, který se za mnou táhnul, odmítala moje rodina byť jen komunikovat, natož se zeptat jestli mě neunesli rybolovci.
Až druhý den a zhruba 10 koupelích jsem to začala být zase já a dokonce i náš kocour si mi sedl na klín.
Tak že přátelé, až budete někdo potřebovat brigádníka ke grilu, já nemám čas
